Pro pšenici mám slabost, proto jsem byl skutečně zvědav, jak dopadnou ve srovnání s mým pšeničným „etanolem“, což je Weihenstephanské hefe weissbier 12,7°P – točené.

Co tedy bylo na stole?

              Velen z Černé Hory, 4,8% alc.                                 Weizen Primátor z Náchoda, 5% alc.

       Pšeničné  Matuška z Broum, 5,1% alc.                    Písař z Purkmistra z Černic,  4,8% alc.

Při nalévání se projevily první drobné rozdíly. Takřka všechna piva, i když byla vychlazena na nižší než doporučenou teplotu pro konzumaci pšeničných piv (7°C),  pěnila tak, že ani náznakem nebylo možno 0,5l piva nalít po skle naráz do 1l pšeničné sklenice. Matušku a Primátora na jeden další náklon. Velena a Písaře na několik dalších.

Nebudu popisovat co vlastně ani neumím, které pivo mělo víc banánu a míň hřebíčku a jaké citrusy a zda  v něm nějaké vůbec byly,  ve vůni, nebo jen v chuti.

Mohu však říci, že všechna pšeničná piva byla dobře pitelná, svým charakterem naladěná do piva této kategorie. Jako vítěze  této minidegustace mé chuťové pohárky vybraly Písaře. Ten, pokud mne chuťová paměť neklame, byl k mému oblíbenci nejblíže. Těsně v závěsu byl Matuška, s mírným odstupem průmysloví – Primátor a Velen. Pokud nebudu mít pšenici vlastní, pak se nemusím rozpakovat nakoupit některou ze zde chutnaných. A to byl vlastně záměr tohoto pokusu, zda pšenice z našich luhů má u mě šanci. Má…

P.S.

Pro svou kvasinkovou banku jsem si namnožil pouze Matušku, při nalévání Písaře jsem se zapomněl a když jsem se probudil, už bylo pozdě. Tedy příště. Pšeničné kvasinky od Matušky se povedly. Při posledním vaření vlastní  pšenice předvedly  „turbokvas“ – 48hod. a vykvašeno.

jak místní cestovní kanceláře toto město presentují. Je pravdou, že průmyslová zóna s několika deseti tisíci zaměstnanci se vymyká našim domácím představám. Nové galerie a  muzea také nejdou přehlédnout. Avšak naším cílem bylo poznat i tady zdejší pivní zvyklosti. Prvním seznámením byla místní Biergarten,

pod košatými stromy asi se šedesáti stoly. Objednávalo a platilo se ihned u okénka, pivo se dostalo hned, krmi obsluha domesla k očíslovanému stolu.

Pivní sortiment byl zastoupen místním pivovarem Brauhaus. Brauhaus Schweinfurt Kellerbier – tmavohnědá barva, lehce karamelová chuť, jemně chmelený, nalévaný do kameninového korbele s logem pivovaru. Brauhaus Schweinfurt Weissbier – světle slámová  barva, zakalený vzhled, aroma lehce ovocné, trochu spáleně gumové, ale dobře pitelné. Porce jídel k nesnědení, velice chutně připravené a překvapivě úhledně servírované. Taková tlačenka ( Weiss und schwarz pressack) s  okurčičkou, octem, cibulkou, kouskem melounu a čerstvým rybízem….

Páteční cesta do cca 55 km vzdáleného Bamberku pod dálnici velice rychle uběhla a zdálo se, že před námi utečou i těžká mračna s nepříjemnou vodou. Nevěřili jsme, ale překvapivě utekla. V Bamberku je opravdu na co koukat. Historické město válkou neponičené, dnes ještě stále opečovávané.

Naší první zastávkou byl kultovní podnik s kultovním pivním mokem zvaný Schlenkerla.  http://www.schlenkerla.de/

Zde na hosta dýchá historie ze všech rohů. Usadili jsme se těsně k výčepu, no spíše minivýčepu.

Na ploše cca 1,5x 1,5m výčepní čepoval samospádem z dřevěného sudu postaveného na výšku a mírně nakloněného, myl sklenice i klábosil se štamgasty, včetně prodeje přes okénko nastojáka. Anebo ten sud byl jenom pěkná kulisa? Vlastně teď nevím.

Zde jsem také viděl, co by si asi u nás žádný host nedovolil, že při příchodu do lokálu si z připravených talířů a příborů vzal prázdný s příborem ke stolu, a donesenou vlastní krmi vesele konzumoval se svými spoluštamgasty. Po objednání bylo pivo okamžitě na stole. Po opatrném napití, kdy jsem očekával, že budu zavalen dýmem, jak z udírny, jsem naopak zjistil, že nakouřenost je velice mírná, a pivko pěkně klouže do krku. Pravá svrchně kvašená Aecht Schlenkerla Rauchbier.

Nemohl jsem  chuťové pohárky ochudit ani o souznění pivka a domácí bavorské klobásky se zelím. Opravdu výtečná kombinace.

Těsně vedle se nachází podnik Ambraeusianum, http://www.ambraeusianum.de/ jediný,

který má v Bamberku varnu přímo v restauraci. Ten byl skoro neobsazený. Pivo jsme nedali.

Další sedací zastávkou byl podnik Klosterbrau, http://www.klosterbraeu.de/Bamberg/

uvnitř s výzdobou po myslivecku, ale  kultivovanou. Po usednutí  a příchodu hostinského, jsem začal ze sebe lámaně soukat cože to mají za sortiment, byl jsem dotázán, odkud přijíždím, po odpovědi jsem byl česky ubezpečen, že nadále mohu používat své mateřštiny. Z obsluhy se vyklubal, sympatický odešlý krajan z Chebu, který zde pracuje již 25 let, a pracuje pořád i když již překročil sedmdesátku. Dostalo se mi i informace, že mají, jak starou měděnou varnu, tak novou „na počítač“.

Z nabídky jsem vybrali Braun a Schwaerzla  ležák, piva opět chutná.

Na dotaz jakou mají sílu, odpověď zněla, určitě víc jak 5% lihu, jinak by to tady nikdo nepil….. Na silnější Bocky, které mají také v nabídce, nedošlo. Líbilo se mi, že i tady seděli místní štamgasti, že zdejší hospody nejsou jenom atrakce pro turisty. Líbilo se mi i totální nekouření uvnitř, kdo měl potřebu, si šel zakouřit do historického průjezdu. Jako málokde, zde se chodí „na žlábek“. Pravda není asfaltovanej….

Posledním podnikem navštíveným při cestě na nádraži Deutschebahn, byl pivovar Spezial. http://www.brauerei-spezial.de/ Rozhodovali jsme se, zda do Spezialu,

nebo do Faessly, http://www.faessla.de/

oba pivovary jsou naproti sobě přes ulici. Rozhodl to jediný volný stůl, který se uvolnil ve Spezialu. Zase pěkná úhledná stará hospoda, kde točí jeden z dalších Rauchbierů.

Dle „znalců“  by tímto údajně méně nakouřeným Speciálem ochutnávači  v Bamberku měli začínat. Mě však přišel více kouřový než Rauchbier ze  Schlenkerly. Protože se blížil večer, tak to chtělo nějakou krmi. Co jiného vyzkoušet, než další místní specialitu a to Franken Schaufele.

Výborně chutnající kus propečeného vepřového s částí lopatky, sosem, bramborovým knedlíkem a porcí zelí.

Pro ty , kteří by si něco podobného chtěli připravit doma, tak zde je recept, jak na to. Zde vybereme správnou část pašíka.

Poté je nutno vykrojit či vyseknout opravdu čisté Schaeufele…

A dále podle rezeptu:

Ani se nám nechtělo zvedat, ale odjezd rychlíku do Schweinfurtu byl dán jízdním řádem DB.

Cesta s Deutschebahn byl toho dne skutečný zážitek.

Příjezd a odjezd na minutu přesně mě  ještě tolik nepřekvapil, ale již raketový plynulý rozjed při skoro tichu, jak v obejváku, ano. Pro zajímavost jsem zapnul GPS v telefonu, cestovní rychlost  – 145 km/hod. Ani se ni nechtělo po cca 25 minutách vystupovat. Překvapivě to byl asi největší zážitek dne.

Tento výlet bych určitě někdy rád zopakoval i s prozkoumáním okolí. Památky, příjemní lidé, dobré pivo, no prostě paráda. Nepivně jsme si ještě další dny prohlédli Wuerzburg a Norimberk, také poučné.

Čus….

Proto včas naplánovaná cesta za sluncem na trase Hévíz (přírodní termální jezero o rozloze 6ha  s teplotou vody 31-35°C – Maďarsko), ostrov Rab (prý nejzelenější chorvatský ostrov s největším počtem slunečných dnů v roce) přišla letos obzvláště vhod. Teplota vzduchu na ostrově se nakonec opravdu ustálila na 35°C a vody na cca 25°C. Protože, ale zase všeho moc škodí, bylo nutno regulovat teplotu těla upraveným pitným režimem. A to nejenom pomocí limonád, čajů, pitné vody, ale i místně dosažitelných event. vyráběných piv.

 V Hévízu

se podařilo v místním marketu zahlédnout širší sortiment od Heinekenu, SAB Millerskou Plzeň, ale i místní Dreher spadající též pod stejnou skupinu.

Dreher postavil první průmyslový pivovar v  Kőbánya (byl považován za průmyslový, protože se používal parní stroje). Tento pivovar  založil v roce 1854 na ulici Jászberényi.  Byl to první maďarský průmyslový  pivovar. Stále vyrábí jako Dreher Breweries Ltd. Licenčně vyrábí Kozla a piva Hofbrau Munchen. Do místních značek přidávají kukuřičnou krupici.
Ochutnal jsem se ženou lahvové Dreher tmavý.

Ženě chutnal, mě připadl více karamelový. Sami píšou, že je to pivo: „Typicky bohaté a plné tmavé pivo s chutí sladu a karamelu. Jeho chuť představuje příjemnou harmonii hořké a sladké, doplněné jemnou vůní chmele a sladu. Jeho barva je tmavě hnědá, má krémovou hlavu, a je bohatá na CO₂.“

V restauraci jsem chutnal pšenici od  Hofbrau Munchen, tu zde ale nevyrábí, chutnala, přinesli mi ji s citronem, plátek byl ale jenom naražený na okraji sklenice. Cena zatím v Čechách asi neakceptovatelná -  900 forintů.

 V městečku Rab

u mola v marketu Diona byl místní sortiment velice omezený. A to pouze Karlovačko a Ožujsko. Zakoupil jsem také Laško, ale až doma jsem zjistil, že to není pivo chorvatské, ale slovinské. Stále existuje trochu kostrbatý systém vracení lahví, kdy si musíte uschovat doklad o nákupu a s tím pouze ve stejné prodejně lahve vrátit.

Nadnárodní jedlíci si pochutnávají i na chorvatských pivovarech. Karlovačko v Karlovaci dneska vaří HEINEKEN,  Zagrebačka pivovara produkuje Ožujsko pro StarBrew. I tyto pivovary  používají kromě ječmenného sladu kukuřičnou krupici. Družstevní Pivovare Laško d.d. ve Slovinsku se zatím drží jako sdružení více výrobců. Laško kukuřici nepoužívá. Piva mi připadla dost prázdná, ale u moře  při výše uváděných teplotách osvěžující. Cena také není nejmenší cca 18-20 kun.

 Nešvarem je čepování v přímořských hospodách – bufetech do teplé, přímo horké sklenice vyjmuté z myčky.

V restauraci jsme měli samoobsluhu, bylo tam Ožujsko, tam zase pivo bylo studené skoro jako nanuk.

Měl jsem ssebou také několik plechovek Platana 11, ten se zde jevil jako chuťová lahůdka.

Po základní orientaci ve způsobu obsluhy i nabídky pivního a jídelního lístku jsme se jali objednávat. Objednává se tak, že se postavíte před výčepní pult do fronty, frontu odstojíte, pivo i jídlo objednáte, okamžitě zaplatíte, pivo s rizikem rozlití ( je natočeno až po okraj ) si ke stolu odneste.

 Jídlo Vám naopak  po přípravě donesou ke stolu. Míry jsou samozřejmě pouze koloniální . Viz  vyznačená pinta na sklenici 

Pivní sortiment byl na běžnou hospodu docela široký. Od piv tlačených plynem ( Foster´s, Staropramen, Heineken, Guiness), tak anglická  typu cask ( nefiltrovaná, nepasterizovaná, sekundárně kvašená v sudu  – cca pět druhů) vytlačovaná ruční pákovou pumpou. V lahvi měli taky mj. Coronu z Mexika. Ochutnali jsme piva pouze místní s vyjímkou australského Fostera a to v pořadí :

1) Abbot Ale cask

Jak píše sám pivovar http://www.abbotale.co.uk/ :   Toto neodolatelné pivo má masivní ovocný charakter, s  bohatstvím sladu a vynikající chmelovou vyváženost. Pivovar tento recept používá již dlouho, jako recept jedinečný, přímo unikátní. Pivo má 5% ABV a je  z pivovaru Greene King.

Pivo mi velice chutnalo, odpovídalo charakteru, který mu přisuzuje výrobce. Připomínalo mi chutí   první mnou udělaný ALE – ve vší skromnosti. 

2) Woodforde’s Norfolk Nog (ABV 4.6%) – Style: Old Ale

http://www.woodfordes.co.uk/ O tomto pivu se můžeme dočíst, že je to “ hladký, bohatý  zakulacený ‘Old Ale’  se sametovou texturou  a náznaky čokolády, melasy a lékořice. Pivovar se pyšní medailemi: Norfolk Nog – Supreme Champion Beer of Britain (Gold) 1992 & Supreme Champion Winter Beer of Britain (Silver) 1999 & Champion Old Ale of Britain (Bronze) 2003

Toto pivo mi pripadalo jako bitter s výraznou hořkostí, po čokoládě jsem nenalezl ani stopičku.

3) Guiness

 http://www.guinness.com/

Objednávka pro ženu, ten jediný jsme totiž znali. Smetanová pěna, pro někoho pivní kafe.

Ale ženu nezklamal.

4) London Pride

  http://www.fullers.co.uk/

            Fuller’s London Pride is the UK’s leading premium ale.

Pub byl večer zaplněn, takže čekání patří asi k místnímu koloritu. Národostní směs popíječů se míchala s barvou čepovaných piv. Pijany jsem zde neviděl….S úklidem skla si personál taky velkou hlavu nedělal. Ale jako pubová anglická zkušenost perfektní  i za cenu čekacích dob, které byly, skoro jako u našich „dochtorů“ …  Informace o vypitých pivech jsem čerpal až doma, takže jsem objednával vlastně naslepo, neboť anglická pivní scéna je pro mě španělskou vesnicí.

Sponzorem jedlého papíru pro stylové ozdobení dortu byla www.pekarna-cukrarna.cz. Děkujeme

jsem očkem hodil i po pivních regálech marketů. Vzhledem k tomu, že jsou mi čím dál bližší „bílá piva“, a to jak  z důvodů chutí, tak i z důvodu jejich vlastní občasné produkce, jsem byl docela mile překvapen šíří nabídky.  Zkusil jsem si vybrat taková, která by mohla mít potenciál pro pozdější namnožení jejich kvasinkových kultur pro mou „banku“. Ale taková asi  všechna nebudou, nebotˇna stránkách http://wiki.hobbybrauer.de/index.php?title=Hefestripping  jsem našel zmínku např. o Franziskaner Weissbier, který je zařazen do seznamu nemnožitelných. Určitě však vyzkouším pomnožit Schneider weisse doporučované německými homebrewery, jak pro výbornou chuť i vůni, tak množitelnost kvasinek. V regálu jsem bohužel nenašel Weizen od Weihestephanu, kterou jsem točenou pil skoro na sjezdovce a která mi velice lahodila. Do portfolia se dostalo mou nepozorností i Wieselburger Bier, které jsem však za pšenici pouze zaměnil, avšak určitě dobře poslouží pro kultivaci mých chuťových pohárků. Rakouský URBOCK 23°C (pale double bock), ten jsem zakoupil zcela cíleně a jsem stále v očekávání jeho otevření a zážitků z ochutnání.

Dne 21.6.2010 oslavil své 30. narozeniny pivomilec a člen komise TOURdeBIER.cz Karel Frýd řečený Bruggi. Na jeho počest byl uvařen speciál patnáctka, do patnáctilitrového soudku se zeleným pruhem. 15+15=30! Bujará oslava probíhala již od pátku do neděle, přičemž bohatý kulturní program zahrnoval stodola open koncert skupiny MORGUS DOWN, promítání klasických filmů pod širým nebem nebe open na kotoučové promítačce, grilování na „vláčku“, sosání věhlasného slavětického Mochítka a konečně též degustace Ležáka Francka v podání speciálu se jménem Ležák Bruggi 1980.

Sluníčko pálilo a Ležák Bruggi za všeobecného hlasitého mlaskání nandaval již po dvou kouscích. Spokojené mručení osazenstva a pochvalné ódy pěli všichni do jednoho. Brůdži osobně by se pro příště přimlouval o slabší (letní) voltáž, aby jich mohl bez úhony vypít víc! Každopádně jedno velké DÍKY! sládkovi Franckovi.

Jako bonus bylo Bruggimu předáno symbolicky jedno lahvové pivo s etiketou + 5 etiket náhradních. Jedná se o unikáty, které byly vyrobeny pouze právě v šesti kusech a nebudou nikde jinde k dostání.

Zapsal: kluk od kasáren

Hvězdou prosincového večera se stal Ležák Francek – Vánoční granát a jako příloha bylo servírováno čerstvé domácí sádlo, chléb se solí a sýroví šneci. O úspěšnosti akce svědčí též fakt, že akce končila mírně po jedné hodině ranní a všechny soudky s testovanými pivy byly vyprázdněny.

A jak jednotlivá piva u Bruggiho dopadla?

Prémiový ležák

Ležák Francek: Tak co na něho říkáš?
Bruggi: Tak to jsem překvapenej, to je fakt pivo. A dobrý.. Bublinek má myslím tak akorát. Chuťově bych řekl, že je to takový lehčí, jarní, jakoby ovocnější pivo. Při nezkaleném nalévání krásně čistý pivo na pohled.

Výtah světlý

Ležák Francek: Jak bys charakterizoval toto pivo?
Bruggi: Tak tohle je taky zajímavý. Po poměrně kousavý bublinky. Rozhodně bych jich trochu ubral, nebo spíš bych možná uvažoval o „říznutí“ s nějakým méně syceným typem, aby se to trošku učesalo .

Export stout

Bruggi: Dobrý černý pivko. Někdo by možná řek, že má málo bublinek, ale mně to vyhovuje. Nemá takovou karamelovou chuť jako všechny „komerční“ černý piva. Barva je teda poctivě tmavá, neprohlédnutelná, ale čistá.

Ležák Francek: Bruggi, díky za návštěvu. Nashle až dozrají další druhy.