Aby k tomuto nedocházelo, jsem z mosazné a několika měděných tvarovek o průměru 15mm sletoval smyčku, která má svislou délku upravenu tak, aby horní část byla trochu níže než horní úroveň mláta.

Před napuštěním rmutu otevřu naplno kulový kohout, zaplavím vodou o teplotě cca 80°C scezovací dno a kohout uzavřu. Poté čerpám do scezovací nádoby rmut. Po usazení kohout mírně otevřu tak, aby sladina vytékala rychlostí cca 1 litr za 2,5min.

Zjednodušení spočívá

1.) v úpravě otvoru pro vytočení obou 1/4´´závitů. Nyní je tento otvor průchozí. (Výhoda -  jednodušší vrtání, vyfukování vzduchu z lahve proudem CO2 zespoda hadičkou z PE.)

2.) rozšíření spodního otvoru pro odpouštění CO2 . Snadnější vyvrtání otvoru 2mm a závitu pro odpouštěcí šroub M4.

3.) doplnění o horní závit M5 pro možnost upevnění do rozličných držáků. (Např. stojan na vrtačku)

a pro vypouštěcí kohout návarek 1/2´´. Návarky jsem si nechal přivařit do nerezového KEG soudku o objemu 30l, což je dostatečná velikost pro mou vyslazovací potřebu. Použité těleso 2,4kW mám připojeno třífázově.

Bojler mám nyní zaizolován dvěma vrstvami odrazné foliie za radiátory, ale určitě budu doizolovávat. A s touto nádobou

 jsem se již dostal na  čtyřnádobovou pivovarskou soupravu – varná, scezovací, sběrná (spilka) a bojler.

(za 30US doláčů včetně poštovného)

2ks čidel DS 18B20 v ocelové jímce s kabelem asi 1m dlouhým, zakončeným nalisovaným 2,5mm jackem, pracujících pod sběrnicí „1Wire“.

Součástí sady je převodník mezi 1Wire a seriovou linkou (com vstup), ale zasouvaný do vstupu USB na PC.

Převod seriová linka na USB probíhá programově  – ovladač je taktéž součástí sady – nahráno na mini CD.

Na CD je rovněž program TEMPer 1W na zobrazení teplot z čidel, a to jak graficky, tak s možností uložení dat v různých formátech. V sadě jsou ještě prodlužovací kabel a rozdvojka na další dvě čidla.

S  instalací ovladačů a programu nebyla žádná potíž. Fungovalo to na první šlápnutí. Kdo by ovládal varný proces ručně, tak přes tento program má perfektní záznam v čase o celé várce.

Dalším krokem bylo vyzkoušení tohoto čidla a převodníku s ovladačem v programu „Brauanlage“, kde prozatím používám čidlo DS 18S20 připojené v COM portu. Zde to již tak hladce nešlo, ale po mém domácím volání SOS se nalezl zachránce v osobě mého milovaného synáčka Martina, který po lehkém nasměrování na diskuzi serveru „Hobbybrauer.de“ dokázal čidlo v  tomto programu zobrazit. Musel však použít starší verzi programu Digitemp viz http://www.digitemp.com/software/windows/dtreg25.zip (lokální kopie: digitemp v2.5.zip), který Brauanlage používá na zobrazení teploty z DS18s20 a upravit parametry „digitemp -s4 -i -a -d1 -l log.txt -o“%.2C“ -n50000″ pro zapisování hodnot do souboru   log.txt.

Takže celý postup je tento:

- 1. nainstalujte ovladač (driver), který jste obdrželi na mini CD společně s 1Wire modulem. Restartujte počítač, připojte 1Wire modul. Tím se Vám vytvoří virtuální COM x port (např. COM 4). Jaké číslo x počítač virtuálnímu COM portu přidělí, zjistíte v Start – Ovládací panely – Systém – Správce zařízení – LPT a COM porty. Bude to nejspíš ten poslední s názvem něco jako USB.

- 2. stáhněte digitemp v2.5.zip a zkopírujte soubor digitemp.exe do adresáře programu „Brauanlage“.

- 3. pokud pracujete ve správci souborů (Altap Salamander, Total Commander), napište příkaz upravující parametry (digitemp -s4 -i -a -d1 -l log.txt -o“%.2C“ -n50000 ) a stiskněte ENTER. Pokud ne, spusťte si příkazový řádek (start – spustit – cmd – ENTER), nastavte se do adresáře programu „Brauanlage“ (např. C:\Program1), napište příkaz upravující parametry a stiskněte ENTER. Tím se vytvoří konfigurační soubor, který bude využíván programem „Brauanlage“.

- 4. spusťte program „Brauanlage“ – nastavení – překontrolujte dole v poli správné jméno nově přidaného souboru: (vyplněn digitemp.exe)

Testováním bylo zjistěno, že pokud je připojeno více čidel zároveň, program čte data z prvního zjištěného čidla v řadě. Pokud je toto odpojeno, začne číst data z dalšího v pořadí.

Rozpitvání důležitých parametrů digitemp:

digitemp -s4 -i -a -d1 -l log.txt -o“%.2C“ -n50000

-s4 (virtuální COM port, který počítač přidělil pro 1Wire modul)
-d1 (interval dotazování čidla na aktuální hodnotu – osvědčila se nám hodnota -d4)
-o“%.2C“ (formát zapisování hodnot, aby jim program „Brauanlage“ rozuměl
-  -n50000 (kolikrát dotaz čidla na aktuální hodnotu opakovat)

* detailně je vše popsáno v readme u programu digitemp.

Takže první krok k používání tohoto programu s USB vstupem v PC pro čidlo teploty je  „v suchu“. Nyní se musím poohlédnout ještě po dostupných výstupech přes USB pro akční členy. Něco již mám „v merku“. Pokud to bude chodit, tak dám vědět.

A poslední informace, možno objednat zde:

http://cgi.ebay.com/ws/eBayISAPI.dll?ViewItem&item=320627200306

Na přepočet na stupně °P (Plato) jsem používal jednoduchý přepočet, ne úplně přesný, ale plně pro domácí praxi dostačující. Hodnotu odečtenou na hustoměru zmenšíme o jednotku a vydělíme čtyřmi a násobíme 1000. (Např.: odečteme 1,048, odečteme 1, dostaneme 0,048, dělíme 4, dostaneme 0,012, vynásobíme 1000 a máme klasickou dvanáctku ve stupních °P.) Pivovarský cukroměr je cejchován pro koncentraci roztoku pivní mladiny ve hmotnostních %. (např. 100g mladiny s naměřenými 5% obsahuje 5g cukrů a ostatních nerozpuštěných látek v mladině). Při měření mladého piva při kvašení měříme již pouze tzv. zdánlivé hmotnostní procento zbývajících cukrů a nerozpuštěných látek, neboť v tomto případě neměříme vodný roztok, ale směs vodného roztoku a lihu. Nevýhodou měření areometry je nutnost měření při teplotě roztoku 20°C, při které jsou cejchovány i velikost potřebného vzorku,. Já používám jako měrný válec trubky z mědi, s objemem tak velkým, aby zrovna při hodnotě 1,000 ještě plaval. Dříve jsem měl trubku novodurovou, ale špatně přenášela teplo a vzorek se pomalu ochlazoval na teplotu 20°C obtékáním studené vody. Použitím měděné  trubky o průměru 35mm se ochlazování vzorku studenou vodou razantně zrychlilo.

Po získání informace o možnosti zakoupení i zaslání reflektometru za přijatelnou cenu – zde: http://cgi.ebay.com/Brix-Refractometer-0-18-Low-Sugar-CNC-Maple-SAP-New-/230504639454?pt=UK_BOI_Electrical_Test_Measurement_Equipment_ET ), byť až z Hongkongu, jsem neodolal a po zaplacení PayPalem  20,80 GBP ve čtvrtek jednoho týdne, jsem kýžený přístroj obdržel následující týden ve středu. Vybral jsem rozsah 0-18% Brix. Po rozbalení

jsem okamžitě provedl kalibraci na destilované vodě a poměřil zbytkový cukr v zrovna zakoupeném a konzumovaném pivě. Vzorkem  byl „Radegast ležák Premium“ s deklarovanými 5% alkoholu obj. Stupnice refraktometru ukázala 5,8° Bx.  Jednotky podle Brixe (°Bx) jsou vlastně hmotnostní % cukru v čistém vodném cukerném roztoku. Proto je nutno, při zkoumání prokvašenosti pomocí refraktometru či měření zbytkového cukru, znát původní stupňovitost mladiny anebo množství alkoholu ve vzorku vzhledem k ukazované hodnotě refraktometrem a možnosti započítání opravné korekce. Lze to provést podle tabulky:

http://www.nordbrauertreffen.de/magazin/wp-content/uploads/2007/06/refraktometer-korrekturtabelle.pdf

 Event. podle níže uvedených programů:

http://www.hb-tauschboerse.bplaced.net/Programme/RefraktoSP_2.7.xls

anebo  program Promash anglickyv sekci % alkohol:

http://www.promash.com/Software/evaldownload.html

Vzhledem k malému množství nerozpuštěných látek v mladině, můžeme opět pro domácí praxi dát rovnítko mezi °P a °Bx. Uvedené programy jsou schopny udělat i přesnější porovnání. Pro uvedený příklad s Radegastem je skutečný zbytkový cukr 3,9°P a zdánlivý (to co naměříme na stupnici hustoměru event. pivovarského cukroměru) 2,1°P.

Pěkně to lze demonstrovat i na programu malá pivní analýza:

 http://www.hb-tauschboerse.bplaced.net/Programme/Bieranalyse_1.5.xls

Slovníček:       scheinbarer – zdánlivý

                      tatsachlicher – skutečný

                      vergarungsgrad – stupeň prokvašení

                      ablesung – odečtení

Další příklady jsou v tabulce

Z tohoto prográmku lze také vyvodit, že při udávaném % alkoholu obj. a naměřené hodnotě zbytkového cukru refraktometrem 5,8°Bx pivo Radegast Premium má původní stupňovitost mladiny 11,4°P. A u Kvasaru dostaneme výsledek 13°P EPM. Také můžeme zpětně při naměření zbytkového cukru hustoměrem a zjištění hodnoty zbytkového cukru refraktometrem určit původní stupňovitost mladiny.

Jak vidno, oba přístrojky se vhodně doplňují a nelze jeden nebo druhý zatratit, či jeden nebo druhý pouze velebit.

Závěrem chci zdůraznit, že zde uváděná fakta jsou pouze  mé poznatky a zkušenosti a mohou obsahovat nepřesnosti. Pokud o nějakých  uváděných skutečnostech někdo pochybuje, anebo ví,  že jsou z podstaty nepravdivá či matoucí, prosím o uvedení jich na pravou míru.

Potravina a pivo zejména, by mělo světlo světa spatřovat v prostředí více ušlechtilém přímo nerezovém.

Jedna šestimetrová nerezová Jackelova tyčka 30x30mm a něco 2mm tlustého nerezového plechu prozatím mou představu splnilo. Výsledek: dvě stojiny a tři regály.

Ještě 2x v detailu.

Čas trochu pokročil a stáčet do protitlaku vzduchu jistě lze, ale  víme, že stabilita piva silně utrpí oxidačními procesy. Proto jsem se pokusil zhotovit „něco“ na stáčení do domácích podmínek, ale s profi výsledkem. Pro inspiraci jsem prohlédl několik webů,  hlavně na německých stránkách. Ale i americké weby něco nabídly, přístup k problému byl více tvůrčí, ale méně profesionální. Základem celého zařízení je plnící hlava. Já ji zatím jako prototyp nechal udělat z hliníkové slitiny.

Hlava plní několik funkcí :

• umožňuje naplnit CO2 do pivní láhve (ev.soudku 5l) pod tlakem – menším otvorem
• přivádí pivo z ležáckého sudu do lahve – větším otvorem  se vsunutou  hadičkou
• pomocí odvzdušňovacího šroubu snižuje přetlak v lahvi a odvádí z lahve CO2

Hlavu doplňují 2x mosazná vsuvka 1/4´´, 2x kulový ventil  1/4´´a 2x pivní spojka JG 1/4´´/9,5mm.

Vše je sešroubováno a utěsněno instalatérskou teflonovou  páskou.

Dosedací část k lahvi je těsněna O kroužkem a plochým těsněním. Těsním nadvakrát z důvodu větší pružnosti při dosedání na skleněné hrdlo lahve. Propojení na redukční ventil  lahve s CO2 i pivní vedení na naražeč ze sudu je provedeno PE hadicemi o průměru 9,5mm. Pro rozbočení CO2, používám JG T kus. Jako stojan je použit U plech s navařenou plochou tyčí pro truhlářskou svěrku.

Při plnění je optimální mít teplotu piva blížící se nule, chladné lahve a tlak v sudu nepatrně vyšší než tlak při ležení (neunikají  do plnící trubky bublinky co2 a nezpůsobují ani mírné pěnění).

Postup při plnění:

1. Uzavřeme oba kulové kohouty na plnící hlavě
2. Propojíme pivní cestu i cesty CO2
3. Nastavíme správný plnící tlak ( např. ležení je 0,9 bar, nastavíme tlak na regulátoru na 1bar)
4. Vložíme pod hlavu láhev a mírně svěrkou dotáhneme
5. Otevřeme kulový ventil s co2 a počkáme až se lahev naplní – poznáme to sluchem –  a ventil uzavřeme
6. Otevřeme ventil  pivní cesty
7. Otáčením odvzdušnovacíh šroubu umožníme unikat s mírným poklesem tlaku CO2, a tím postupně nechat natékat pivo bez pěny
8. Po naplnění lahve odvzdušňovací ventil uzavřeme
9. Uzavřeme ventil pivní cesty
10. Povolíme svěrku, vyjmeme láhev a co nejdříve láhev uzavřeme korunkou nebo keramickým uzávěrem, aby nedošlo k uvolňování CO2 a tím pěnění piva
11. Postup opakujeme

Po rozebrání mlecí hlavy a jejím přenastavení tak, aby bylo vhodné pro šrotování sladu, jsem udělal výkonnostní test. Výsledek: 1,2 kg/min.  To mě překvapil podruhé. 

Po doplnění o nerezovou násypku na cca 3kg sladu a trubky odvádějící šrot do vědra byly úpravy dokončeny. 

1.) Odsávání

Při chmelovaru jsem musel odvést páru, neboť hlavně v zimě nebylo možno větrat chladným vzduchem, aniž bych nebyl jako v londýnské mlze. Krok číslo jedna bylo zamontování MEZ axiálního ventilátoru do komína, ale nebylo to ono. Tak jsem si nechal udělat plechový klobouk nad varnou nádobu, do které byl přemístěn ventilátor. Nyní je povětří v místnosti, jako by se ani nevařilo…..

2.) Prkénko pro vyslazování

Prkénko do scezovací nádoby, jednoduchý, ale účinný pomocník při dolévání vyslazovací vody, aby nedošlo ke zvíření a utahování vrstvy usazeného mláta.

3. Násypka

Při nasýpání šrotu do varné nádoby při již běžícím míchadle do úzkého otvoru,  jsem vždy někde usypal. S touto plastovou násypkou již néééé.

4.) Měrný válec pro hustoměr

Při objednávání hustoměru měrný válec neměli, tak muselo dojít na jeho výrobu. Jako základ posloužila Cu zátka o průměru 35mm, odřezky Cu potrubí a novodurová trubka o délce 300mm a průměru 35mm. Při této délce naplněný válec vodou,  hustoměr právě ukáže SG =1.000. Protože měříme vždy hustotu vyšší než 1.000, tak tato délka postačuje. V nejbližší době tento válec budu upgradovat  měděnou trubkou o průměru 35mm, neboť nyní při chlazení vzorku na 20°C  novodur příliš izoluje a příliš prodlužuje chladící čas.

5.)  Topné těleso

Pro  ohřátí vody na vyslazování jsem si udělal skoro ponorné těleso z topné vložky do el. bojleru s příkonem 2kW a kusu nerezového čtvercového profilu.