Legenda praví

"V hlubokých lesích mezi Bechyní a Koloději, kam průměrný Jihočech za celý svý jihočeský život nepáchne je prej taky hospoda! Hvožďany.."

První dojem

"jóó, to je vona.. Národní škola!.. To je super. Jenom přístup ke stojanům na kola trochu komplikuje vysoká předzahrádka.."

Report

Hvožďany – Hospoda ve škole

předkolo 8.7.2004
vzhledem k mé single-jízdě přes Dražíč nebyla splněna základní podmínka účasti min. dvou kmenových členů komitét TdB a nejednalo se tedy o platný pokus. Nicméně.

Křeček dostal cenné ponaučení. Já jsem si dal žlutou.. Mimochodem označení žlutá hodnotím jako poměrně drzé, protože za tu barvu by se nemusel stydět limonádový střik v poměru dvě ku jedné ve prospěch sody.. Soda to ale každopádně nebyla. Jsem si jistý, soda má bublinky. Alespoň sem tam. Tady nebyla ani jedna (slovy možná jedna).. Tato “žlutá” byla chuti mdlé, jílovitá půda se neprokázala, kyselinky byly spíš v hrdle po zdolání trháčku před závěrečným sjezdem k branám Hvožďan.

toliko 8.7.2004

18.9.2004 byl úspěšně proveden platný pokus o zdolání etapy. Účast byla žalostně trapná (tristní), ale každý den se neurodí.. Ve stejném termínu se totiž konalo mnoho jiných mezinárodních akcí, a proto ještě pár startovních trikotů s čísly zůstalo neobsazeno. Výběr z korespondence pozvaných členů komitét i special guestů: Ital Pepe Schnellzug: “Bohuzel se nemohu zucastnit teto vysoce prestizni akce. STOP Jedu s manzelkou na Tour de Nakup do Rakouska STOP (ma zluty trikot vedouciho jezdce). STOP”
O zábavu bylo ale bohatě postaráno. Der Kaspadér si totiž výjimečně ssebou nevzal pilníček, ale kolíček. Koukal se totiž v sobotu na Přému a ten mu v receptáři nejen na neděli poradil, že takový malý kolíček dokáže věru zázraky. Připne se totiž na nedělní kalhoty do kostela, přesněji nohavičku a ta tak zůstane déle čistá a voňavá. Vřele se doporučuje kolíček použít na nohavičce pravé, z důvodu presence řetězu. Negři si
mohou kolíček připnout i na triko, protože nosí zlaté řetězy na krku. Postrádá to však svou původní myšlenku. A pak, image je na nic. V aplikaci kolíčku Der Kaskadérovi nezabránil ani ten fakt, že jel v monterkách.. Asi byly sváteční.

Neměl jsem toho dne i večera co na práci a tak i přesto, že jsme vyjeli již za dlouhých stínů, jsem nic nenamítal na návrh Kaskadéra, že pojedeme zkratkou.. Nezklamal. Cesta po padesáti metrech skončila a pak už se jelo jenom po lesní pěšince.. Nezklamal. Lesní pěšinka po kiláčku skončila a už se jelo jenom po lese. Nezklamal. Les po pár metrech skončil a už se jelo jenom pralesem.. Vrátit se ale?.. To by byla potupa.. (A i kdybychom se náhodou vrátili, nepřiznali bychom to a už vůbec ne tady). Cestu jsme nakonec našli, bohužel jsme se ale nepochopitelně vrátili na tu původní.. Po ní jsme se až téměř nudně dostali do Hvožďan.

Ocitl jsem se ve svých dětských letech, kdy jsem ještě nosil malé rifličky.
Čtu totiž: Hospoda ve škole.. Lidová knihovna.. Národní škola!

Venkovní stoly i parket již v tuto roční dobu zely prázdnotou, ale zevnitř byl slyšet čilý ruch. Po tom, co jsme ve spleti padesáti sedmi dveří našli ty správné, jsme stanuli v hospodě.

Nevím, zdali tentokrát křeček ponaučení přeci jen dostal, ale po zjištění, že barevnou vodu mají jenom “rozlejvanou” jsem sáhl po Gábině 10. A volba to byla zdařilá. Jako že se Král větráků jmenuju, společnost mi dělala pěna až do posledního hltu. Pláténko 11 si Der Kaskadér taky pochvaloval. (on ale mlaská i normálně, takže se to blbě rozpozná.. ;)

Štamgasti (rozuměj Aboriginci) po očku sledovali zaplou televizi, ale jinak nijak moc nehlomosili, takže jsme ani neulovili žádnou místní hlášku..

Snad možná pan vrchní, kterej byl suprovej týpek a na každou otázku typu
“..a máte utopence? a tlačenku? a salám s cibulí a …” se lišácky usmíval a stále opakoval “nemáme..”, “nemáme..”, “nemáme, jsme vyjedený”. Nakonec se ukázalo, že mají alespoň tyčky dlouhý slaný a to ne jen tak ledajaký, ale rovnou Böhmische Stangen – typický český tyčky.

Mezitím se venku smrklo úplně. Dopili jsme, dohodovali, zaplatili a odešli.

Rozhovor s vrchním těsně před odchodem:
“můžu si vyfotit tuhle ceduli s cenama?”
“jasně..” “ale doufám, že to nikde nepoužijete..”
“no, a kde jako myslíte?”
“no tak to nevim..”
“aha.. tak nashle”
“nashle, čau kluci.”

Cesta domů lesem na kole za úplný tmy byla zajímavá.
Zapsal: Zaklímač

Závěrečné hodnocení

Rozhodně stojí za to ji navštívit! Máte možnost v:

otvírací doba
———————-
pondělí zavřeno
úterý – sobota 18 – xx
neděle 17 – xx



Otázky a otazníky

Zapomněl Der Kaskadér cestou domů připnout kolíček?
Měl průšvih za montérky od šmíru?
Navštívil Jan Tleskač někdy Hvožďany?
Nebyla jeho nehoda s létajícím kolem pouze sebevražedná snaha o zmírnění trápení po požití místní obarvené vody zvané limča?



Bonusy



6 odpovědí na “Hvožďany – Hospoda ve škole”

  1. Tak jsem tam byl v sobotůůů odpoludne autem.
    Škoda, moc nechybělo a mohl jsem tam přijet prostředkem, kterej by už málo kdo trumfnul, a to na koníkovi!!!
    Nebo spíš na poníkovi, co ty na to Edito? :-) )

  2. Tak co Pavew, už jsi tam byl? :)))

    Já jsem náhodnou, nenahlášenou inspekcí zjistil, že je tu stále vše při starém a to je dobře, dokonce byla otevřena i knihovna o rozměrech 2×2 metry a do hospody se chodilo až zadníma dveřma, rovnou k výčepu. Nutno s radostí konstatovat, že by tu byl čínský bůžek latrín a záchodů – Tsuku-Šen navísost spokojen, protože.. skoro se to bojím až napsat takhle nahlas, vždyť kde to dnes již mají,.. ANO! Mají tu žlábky! :D K radosti se přidává i japonský bůžek Benjo-Gami.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Upozornit emailem na navazující komentáře. Můžete se též přihlásit k odběru bez omentování.