Legenda praví

Být tady hospoda v roce 2003, jsem si jist, že jste tehdy až do Purkarce nedojeli..

První dojem

Zavřeno! A to jsme včera přes SMS ověřovali, zda otevřeno bude.. Po zavolání však do 3 sekund paní majitelka přichází a vítá nás!

Report

Jeznice – Hospůdka V kovárně

Velikonoční svátky v plném běhu, pletu pomlázky, barvím vejce, zadělávám na mazance  a v tom mi přijde SMS od Krále větráků „ zítra prej etapa TdB ve 14 říkal Bruggi“.  Neznělo to moc přesvědčivě, ale jak říkal kdysi Bruggi  na Velikonoce je potřeba provětrat koule. Možná to bylo trochu jinak, ale to je jedno.

28.3 Velikonoční pondělí ve 14hod. jsem dorazil před Tugendhatdomek Krále větráků ( ty domy bez věžiček jsou nějaký divný :) vyndal kolo z kufru auta sestavil starou dobrou Rockmachinu a zazvonil.  Martin už byl celkem připravenej, jen chvilku hledal brejle a rukavičky, mezitím  chtěla Jane probrat jak se žije s dvěma dětma v domácnosti, ale víc než hmmm dobrý víš, vždyť to znáš, ze mě nedostala.  Viděla, že jsme přijel na lehko v kraťasech a chtěla mi ochotně zapůjčit Martinovo kalhoty. Se slovy jak jsem se oblíknul tak si to i vytrpím jsem s díky odmítnul (v duchu jsem si říkal, že by stejně bermudy nebyla moc velká pomoc).  Ale zároveň jsem zjistil, že jsem doma nechal i helmu na kolo a s tím mi Jane dokázala ochotně pomoct a zapůjčila mi zánovní lady červenou přilbičku, jen trochu jsem dotáhnul vzadu kolečko a padla mi jako ulitá.

A jeli jsem na místo srazu k mapě na nábřeží ( na náměstí už prej není). Tam ale nečekal nikdo, tak jsem pokračovali k vile Růžovce a tam taky nikdo. Najednou volá Bruggi, kde jako jsme. Nakonec jsme se potkali u Art Cafe. Zlá loutka, Král větráků, Bruggi a Ifča. Standa topič temelínský nejel, protože byl nemocnej. Marně jsem vzpomínali kdy byl naposledy nemocnej a nevzpomněli si. Nakonec jsme usoudili, že asi je na Temelíně odstávka a tak nedostal denní desinfekční dávku záření a onemocněl.  Pawev měl jednu z nejtrapnějších  výmluv jel si do porodnice pro manželku a dítko (Ať se daří !).

Poklidnou jízdou cyklostezkou přes Břehy jsme dojeli do Hněvkovic, kde probíhá megalomanská stavba splavnění Vltavy a vzhledem k aktuálně probíhající návštěvě prezidenta Made in China na Pražském hradě nebude po pár becherovčičkách problém propojit Vltavu s  LabeOdraDunajem. Brugi vše řádně fotograficky zdokumentoval a  jelo se dál přes Hněvkovickou přehradu, kde mají krásný nový velín na řízení lodní dopravy ( projede cca 1loď za 16hod. v létě a 1loď za 768hodin v zimě – 32dnů ať to nemusíte dlouho počítat).

Před námi se majestátně vztyčil litoradlickej kopec a Bruggi řek, že to nedá, protože si nenafouknul gumy na kole a tak to hezky vytlačil. Klimič kamarádsky jel na převod 1:1 vedle. Já jsem si chtěl dokázat, že ještě něco vyjedu před blížící se pětatřicítkou a tak jsem šláp do pedálů rockmachiny a pěkně se zaflusal. Na kopci vedle cesty stál posed, vylez jsem nahoru a kochal se výhledem na přehradu, malé postavičky jak se drápají do kopce a šumící lesy ve větru.  Později se dozvíte, že to zas taková idylka nemusela být.

Ifča statečně kopec vyjela a potom co dorazil i Bruggi a Klimič, tak začal Martin vyprávět o výborné fíkovici a jak to vyprávěl tak se mu asi zatočila hlava vyndat rychle nohy z nášlapů  chce fištróna a to se nezdařilo, tak přišel pád v nulové rychlosti. Bruggi provedl dokumentaci rozpláclého Klimiče obaleného prachem z cesty a na nic nečekal a z baťůžku vyndal placatku s opěvovanou fíkovicí a musí se nechat opravdu dobrá byla.  Kimič mě ještě upozornil na to, že když šel okolo

toho posedu  Hugo s dědou, tak byl převrácenej na zem.  Mě se zdálo nyní vše OK, nohy posedu pěkně podloženy kameny, nějaká dřevěná vzpěra do svahu kopce tam taky byla. Zdálo se mi to jako kvalitně odvedená práce od místního mysliveckého spolku.  Uvidíme.

Posilněni jižním ovocem v tekutém skupenství jsme se rychle přehoupli přes Litoradlice a frčeli dál do Jeznice.

V Jeznici hned vedle kapličky s drátama vysokého napětí je vchod do nově otevřené hospůdky v domě bývalé kovárny.  Jenže bylo zavřeno. Ještě naštěstí pod otevírací dobou bylo číslo na odpovědnou a zodpovědnou vedoucí a ta nám po telefonické domluvě během minutky přišla otevřít, protože asi čekala zájezd a pořádnou tržbu.

Hospůdka maličká (vyzdobená ještě trochu vánočně – v prosinci ji otvírali) ale sortimentem obstojně zásobená. Objednávka – pivo Krušovice 3x malé 1x velké a 4x utopenec. Ptali jsme se vrchní kolik toho tady vytočí – „ zatím málo, manžel musí pomoct a vypít nějaký pivka, abych měla výtoč a z pivovaru jsem dovezli sudy“ – s panem manželem se ještě asi potkám až mu ty jatýrka trochu ztvrdnou alá cirhosis hepatis ethylica. Utopenec dobře proleženej s bohatou cibulovopaprikovou ozdobou, okurka trochu rybí konzistence dle Klimiče  a čerstvé pečivo.  Bruggi si utopence také pochvaloval, chutnal mu obzvlášť protože potřeboval zajíst výbornej vegetariánskej guláš (oxymoron – zdánlivě nelogické spojení dvou slov) od milované tchýně.

Klimičovi malý pivko jako obvykle zvětralo, tak si dal raději dále limo a Bruggi s Ifčou 2x   zopakovali malé pivko, já doplnil tekutiny ještě jedním nealkopivkem.  Sedělo se hezky venku pod klenutým stropem (dojem kazil jen nevkusný  pás zabudovaných bodovek s montážní pěnou vypěněnýma fukama  mezi dřevěnýma palubkama – nebylo by lepší kované lucerny, když je to bývalá kovárna ?), pozorovali jsme poklidný život ve vsi.

V Jeznici je jeden zajímavej úkaz – mají tu půjčovnu hausbotů, proč je to zajímavý? Protože Jeznice je na kopci!  Bruggi nás seznámil s dalším z jeho dobrodružných záměrů pořídit si obytné auto, ukázal nám fotky mercedesu ve startrek stajlu s krásnou velkou prosklenou kabinou.

Rozloučili jsme se s bledou (chtělo by to dovyšetřit) ale příjemnou a ochotnou hostinskou se slovy, že jistě přijedeme v létě ještě jednou zkontrolovat jak se byznisu v Jeznici daří.

Po cestě domů Klimič navrhoval několik zkratek drsnějším terénem, ale protože jsem si  na začátku zpáteční cesty v nulové rychlosti při otáčení kola vytvořil luxusní osmu na zadním kole, tak jsem s díky odmítnul. V Litoradlicích u cesty na návsi stál luxusní multifunkční offroad vyrobený z toho co vesnice dala a z dílů Lada ve znaku. Dokonce se zdálo, že to jezdí na plyn ? Dosti odvážné, lehce se může změnit tohle auto v sebezničující raketu.  Z Litoradlic poklidná cesta z kopce k přehradě kolem již známého posedu. A ejhle, posed převrácenej! Chtěl jsem si udělat fotku s trofejí posedu, tak jsem na něj trochu vylez a tvářil se jako když jsem skolil čtrnácteráka a v to se začal neposedný  posed převracet ještě dál a byl jsem rád, že jsem rychle utek.  Takže jestli půjdete někdy kolem tak se vyhněte téhle myslivecké pastičce obloukem. Cestou z Hněvkovické přehrady se už nedělo nic zvláštního, jen jsem si vzpomněli na kukačkovo chatu. V Tejně jsme se u Café  rozloučili s Bruggim a Ifčou, kteří měli ještě trochu žízeň a s Králem větráků jsem jeli domů.

Velikonoční vejce jsme provětrali dobře. Díky za výlet.

 

Zapsal Zlá loutka

Závěrečné hodnocení

Příjemná obsluha, poctivě odtáčený pivo mezi návštěvami :D




Otázky a otazníky

Půjčovna hausbótů na kopci??




Bonusy



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Upozornit emailem na navazující komentáře. Můžete se též přihlásit k odběru bez omentování.