Koloděje – Hospoda na vršíčku

To bylo tehdy krásné líné odpoledne a pomalu plynulo a plynulo..

Stále bylo dost času a najednou jsme zjistili, že bychom chtěli jet na etapu a zároveň, že za necelý dvě hodinky se bude v jiném časoprostoru opékat čuník na klacku a že samozřejmě musíme bejt všude! To ovšem byla čára přes rozpočet a líné lelkování se rázem změnilo v hektické formování pelotonu a zároveň hledání dnešního cíle ve směru čuník. V tomto okamžiku nešlo jinak než si poznamenat, že Kája se jede teď, před etapou domů najíst a napít..

½ hodiny na něho potom zvoníme a on pak vystrčí hlavu ze záhonu s jahodami, vysmátej jak sluníčko a hlásí: „Vy mně hledáte?..“

A protože to byl ten šťavnatý, umaštěný a propečený magnet fakt silnej, zvolili jsme strategicky Kaladý. A protože to kwáwovský uvítání od Jarky v kolodějské knajpě č. I nebylo zrovna moc kwáwovský, rozhodli jsme se vydat tam, kde ještě nikdy nikdo koho znám (kromě Bořka a ten se nepočítá) nebyl. Nic nebylo ale zas až tak horký a tak jsme při tom šíleném spěchu stihli Nodžijům doma prošmejdit celou garáž, která skrývá nejeden poklad a objevili jsme tak například úplně nové náhradní kroužky proti zabořování bambusových lyžařských hůlek do sněhu, ještě s cedulkou z obchodu, skleněnou fajfku, zánovního původního Faborita (rozuměj kolo) De Luxe a mnohé další.. Ale zpět do Koloděj. Ta hospoda je ukrytá v půli ulice (zkratce) a dostanete se do ní, pokud směrem do Týna zahnete za mostem vpravo. Hledejte pak po levé ruce, mírně v kopci. Možná zrovna právě proto ji pojmenovali „Na vršíčku“. Prozatím vždy, když jsme svištěli okolo nejevila nejmenší známky výskytu jakékoliv organické hmoty konzumující občerstvovací nápoje či pochutiny. Nevím proto, jak jsme si byli jisti, že právě dnes to bude lepší.

A už jsme stáli před ní a opět jako by tu bylo vylidněno. Máme se vůbec pokoušet otevřít branku a vejít dovnitř?.. Jinou možnost jsme ten den ani neměli, a proto jsme to asi zkusili. Branka se při sebevětší snaze otevřela jenom do půli, stavitel byl asi šikula. Prošli jsme pustou zahrádkou a ledabyle chytli za kliku, připraveni rychle opustit toto nehostinné místo bez možnosti občerstvení..

K našemu velkému překvapení zámek dveří cvakl a otevřel se pod tíhou mojí mohutný pracky na klice..Možná to byla mohutná pracka supermana Nodžiho, ale detaily už si nepamatuji. Okamžitě za otevírajícími dveřmi se začaly valit obrovský a nekonečný kvanta dýmu z cigaret.. Naposledy jsme se nadechli a zapluli do mlhy. Po chvilce slepoty v bílých oblacích jsme rozpoznali obrysy čtyř postav..

„Odkud jedete?„ prořízla ticho jedna z nich – ženská s hlasem chlapa..
„Zdaleka..“ kvitoval jsem pohotově..
„A odkud?..“ nevzdávala se..
„Až z Tejna“…

A to jsem neměl dělat, protože se začala ďábelsky smát tomu nevinnému vtípku a ještě za hurónského smíchu dodávala „Teď jsem vstala a sešla dolů (GMT 4:30) a takhle jsem se dnes ještě nezasmála.“.. Rychle jsme si raději objednali u vrchního, který připomínal skřeta z pohádky Bratří Grimmů a protože se pomalu ale jistě začínal projevovat kyslíkový deficit, vyklidili jsme bojiště na zahrádku před domem. Dveře jsme samozřejmě nezapomněli pečlivě uzavřít, nechtěli jsme mít na svědomí ty uvnitř na předávkování kyslíkem.

Až venku, na betonové zahrádce s bílými plastovými židlemi a stolem, jsme si pomalu dohromady upřesňovali kde jsme to vlastně byli.. Hospoda tam byla z 90% plná. Je tam tak 6 míst. Když si tipnu 3×3 metry, je to asi moc. Mlha že by se dala krájet, možná i mazat na chleba..

Nodži si neupřesňuje, zato ale vypráví zábavnou historku o prdícím psovi.. „Víš Karle? Ten černej..“

Vybavení tam měli co dům dal. Pivo Gambrinus, sklenice Regent, Neon Pilsner..

Nodži: „Si připadám jako bych vykouřil krabičku za tu chvilku..“
Brůdži: „Si tu udělali hospu, aby si ospravedlnili to chlastání doma..“
Léňa: „Jé růžový ubrus..“
Král větráků: „Hele mají to tu z kopce.. Skutálí se mi pěna..“
„Smrádek ale teplíčko“.. musí mít poslední slovo Brůdži..

Za zub jsme si ten den dali Nové staročeské brambůrky – mimochodem velmi zajímavý název ve stylu oblečená neoblečená.. a přitom zdrbli co se dalo:

„Kolik už jsme ujeli? 2km?..“ „No,.. brzdi.. brzdi..“
„Copak asi dělá Standa Guláš Hupka?“
„Poslední výzkum ukázal, že je větráctví putovní.. stačí se napít z poháru aktuálního krále a přebíráte žezlo“.. Léňa je nová nositelka titulu princezna větráků.

Ale.. co to.. Nedal jsem si pozor a.. Ajajajjjj.. Dostal jsem pusu a… Ááaaaaaa..

„Záhadolog to zas chytnul od Kerníse.. Chalupáři.. Bibióne..“

Z rozjímání nás vytrhl příchod kolodějskýho Reno Rejnse s kumpánem s metall tričkem zastrkaným v kraťasech.. Zapluli dovnitř hospody a mlha je pohltila. Kam se tam vešli, to netuším.

„Už jsme platili? Ne?.. Tak mizíme! : )))“

Nakonec platíme. Cca 74 Kč za celou útratu!!! No, ehm.. teda.. mám pocit Brůdži platí za celou útratu.. Nééé dlužíme dnes s Léňou snad celýmu Tejnu : )))

Ještě, že nás na lepší myšlenky přivedl kamarád čuník pašík 🙂

Zapsal ten co ztratil a opět nabyl titul..