Legenda praví

V Pištíně maj dvě hospody a tahle je prej víc tourdebierovější

První dojem

Nedělní idylka v pergole

Report

Pištín – Na Dolánku

Po dlouhé době jsem měl tu čest zúčastnit se etapy TdB. Cílem byly tentokrát zvoleny Pašice. Pašice byly objeveny při Martinových toulkách po jižních Čechách na rodinném výletu jeho zánovním vozidlem značky Škoda Octavie. Pozor, neplést si s novodobým nehezkým remejkem od západoněmeckých soudruhů. Jedná se samozřejmě o původní český výrobek ze šedesátých let.

Jako místo srazu byl netradičně zvolen Temelín. Takže kolem druhé hodiny jsme se sešli na návsi v Temelíně a vyrazili ve složení moje maličkost, Martin a Pavew směr Pašice.
První zastávku jsme udělali hned v Sedleci, kde nás zaujal micro pitstop, strategicky umístěný hned u silnice. Bohužel zavřený. Tady mě napadá otázka, zda někdo viděl toto zařízení funkční. Já jsem zatím nikdy neměl tu čest. Bude to další potenciální cíl komitét TdB? No, a když už jsme zde byli, tak nám nemohlo uniknout šlapadlo na protějším rybníku. Od pokračování v etapě na tomto netradičním dopravním prostředku nás odradila pouze neexistující vodní cesta do našeho cíle. To považuji za čirou zlomyslnost….

Nabrali jsme tedy směr Malešice, potom dále zkratkou přes Bílou Hůrku, kde nás zaujal nezvyklý počet hospod v přepočtu na obyvatele. Dnes už bohužel nefunkčních. Dále přes Strachovice, Martinovými slovy popsáno „To je ta ves kde nikdy nevím kudy mám jet. Tady vždycky zabloudím!“. A taky že jo, samozřejmě jsme tu bloudili jak kdyby už jsme navštívili cestou několik výčepů. Po tomto menším zaváhání jsme se už bez obtíží dostali do Dívčic, kde jsme zchváceni svým pekelným tempem museli doplnit energii. Martin to napřed zkoušel naivně na benzíně místního JZD. Ale já jsem se nedal ošálit jeho naivním pokusem a následoval Pavla do místní naprotinádražky.   Tady to máme rádi! Mile nás překvapila angažovanost místních, kde v neděli po obědě byla téměř plná hospoda. Občerstveni pivolimonádou (čti radler) jsme vyrazili přes Zbudov do Pašic. Ve Zbudově jsme byli omrknout další potenciální cíl našich etap. Tady nás opět překvapil další zajímavý úkaz, kde ač měla být hospoda otevřená až od 17 hodin, už lehce po třetí byl plný lokál. Asi bychom měli prověřit jak to s tou otvíračkou je. Námět na jednu z příštích etap. Takže jsme vyrazili kolem místního Southforku, kde je kromě koní a krav pravděpodobně taky hospoda, po místní Route66 do Pašic. Tady jsme vůbec netušily, jak mohl Martin objevit tak umě zamaskovanou hospodu, nebo spíš rybářskou baštu. Skrytá za rybníčkem, bohužel ale zavřená. Po prozkoumání okolí nám bylo jasné, že tady už nám dnes nenalejou. Podle interiéru, kde to vypadalo, jako by tu ještě před pěti minutami někdo seděl, lze usuzovat, že místní buď unesli ufoni anebo se před pěti minutami teprve odebrali spát. No nedá se nic dělat, tak snad někdy příště…

To nám docela nabouralo naše plány, tak jsme začali hledat náhradní cíl. Vracet se nám nechtělo, tak jsme nabrali směr nejbližší možný cíl a to byl Pištín. Hned na začátku vsi jsme našli hospodu, která měla být zavřená, ale překvapivě byla taky otevřená. Je opravdu zajímavé, jak jsou místní hostinští horliví. Sedli jsme venku pod pergolu, objednali u paní hostinské 3x kozel a brambůrky a užívali nedělní odpoledne. Pivo nám chutnalo, ale přece jenom mělo to jednu vadu na kráse. Kromě brambůrek a nějakých dalších balených pochutin nic jiného k jídlu neměli. Škoda, třeba takovej utopenec, nebo hermelín by nebyl k zahození.
Tentokrát se nekonaly ani žádné pijácké výkony, tak ani nebylo moc námětů k vtipným historkám. Bohužel zmoženi nedělním obědem, náročnou cestou a možná i vidinou končícího víkendu jsme nebyly v moc dobré picí formičce. Ani nikdo jiný z místních štamgastů neoplýval chutí družit se s námi, takže to byl spíš takový pohodový nedělní výlet. Největší žvejkačku na světě, z automatu za dvacku jsme bohužel taky  nevyzkoušeli. To by se nám s Brůdžim nestalo (s Keckou taky ne).

S vidinou zhoršujícího se počasí a zvětšujícímu se hladu jsme vyrazili k domovu cestou přes Mrkvanov (čti Zliv), kde jsme si chtěli dát při vzpomínce na naší velikonoční etapu na Králíčí ostrov něco malého na zub. Třeba tu svíčkovou co jim minule došla. Bohužel ani toho nám nebylo dopřáno, protože hospoda byla pro veřejnost uzavřena. Někdo si tam (nebo někomu) sladil život svatbou. My jsme si osladili život zmrzlinou v Municích. Ale mega černou, čokoládovou zmrzlinou! S Pavlem jsme si dali velkou a to byla porce tak pro 4. No skoro to nevypadalo ani jako zmrzlina  :) Ale asi byla, protože byla výborná. Nadopovaní energií jsme vyrazili v tempu, které jak jsme se přibližovali Dřítni, se stávalo téměř zběsilým. Již tradičně jsme se zastavili v posledním pitstopu  před Tejnem, ve Dříteňské hospodě. Sice přes Martinovy protesty, asi si ještě pamatoval, jak jsme se tam sekli na velikonoční etapě. Ale nakonec jsme mu vysvětlili, že to byla úplně jiná hospoda a ochutnali nový 2x chmelený gambrinus. A pak už opravdu vyrazili spořádaně k domovu, kam jsme dorazili s posledními paprsky slunce. A tak to má být….

Zapsal jen co se mu trošku zklidnil tep

STANDA!
 

pistin-na-dolanku-tour-de-bier.gpx

Závěrečné hodnocení

Nakonec jsme našli otevřenou hospodu a s příjemným venkovním posezením. Ještě kdyby měli něco většího na zub pro hladové cyklisty, tak by zážitek byl dokonalý.



Otázky a otazníky

Viděl někdo někdy otevřený micropitstop v Sedleci?

Proč byly všechny hospody, kam jsme nejeli otevřeny dřív než měly?

Unesli Pašické štamgasty ufouni?

 



2 odpovědi na “Pištín – Na Dolánku”

  1. Mrzí mně, že jsme nejeli prozkoumat Zálužice! Dneska sice už mám potvrzeno, že tam žádná hospoda není, ale stejně to stojí za to se tam dojet kouknout, kde jinde vám dneska takhle končí cesta :kornuto a navíc je to tam na břehu Bezdrevu moc pěkný!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Upozornit emailem na navazující komentáře. Můžete se též přihlásit k odběru bez omentování.