Purkarec – U Janátů 10 let

tapeta_purkarec_10_let

Legenda praví

Legenda praví, že tady to před dávnými lety všechno začalo!

První dojem

Hospodský etalon, nic podstatného se nezměnilo, viva la Purkarec!

Report

Jelikož Pavker dodal svou verzi reportu včas a v mnohem větším rozsahu, než jsem měl připraveno já, tak si dovolím úmístit jeho část dvojreportu na první místo a svou zkrácenou glosu na závěr. Takže se pohodlně usaďte a vychutnejte si zprávu o tom, jak se to vlastně celé událo.

Je 19.5.2013. 10let od doby, kdy to vše začalo!

17.5.2003 byl den, kdy se poprvé vydala trojce nadšenců  na kolech prozkoumat jednu z četných vesnických hospod v okolí Tejna, sepsat report a hlavně si udělat cestou větší chuť na pivko. A kam se poprvé jelo?  No přece do Purkarce! Už si nepamatuju, proč zrovna do hospody u Janátů v Purkarci vedla první cesta (možná někde v podvědomí zůstala vzpomínka na čas Brontích výletů za dobrodružstvím, které často v této hospodě končily. Ale v té době dávných výletů jsem já ještě pivo nepil, kluk od Kasáren ho už nepil a Pawev ho pil a pije dál), ale volba to byla dobrá.

A co se za posledních deset let změnilo a co ne?  To se dozvíte v příštích větách.

Sraz byl jako obvykle u mapy na náměstí, ale vlastně ne, na první etapy jezdili jenom kluci bukový makový (ty Y, aby to vypadalo tvrdějc) z Malý Strany (pro neznalé místních poměrů – to je čtvrť města, nemá nic společného s vyměšováním), tak nebylo důvodu srazu za řekou. Sraz byl u Klimase. Možná kecám, kdo si to pamatuje, ať napíše a má u mě pivo.

A v kolik byl sraz tentokrát? Po druhé – na přesnosti určení času odjezdu se nic moc nezměnilo.  Přijel jsem na náměstí ve 14:30 (tenhle časovej údaj jsem na opakovaný dotaz vylámal z Brugiho den předem přes ICQ – bylo v roce 2003 ICQ ?).  Nebál jsem se, že by tu Brůdži v domluvený čas už byl.  Ostatně před 10 lety by vám Karel na pozvání na etapu odpověděl asi nějak takhle: “hmmeeehhh, na kole nééé, to se musí šlapat brrr a je tam horko a vůbec nikam nejedu, jděte pryč!” Tak je vidět, že malá nedochvilnost je velký pokrok a jeho názor na TdB se výrazně změnil během 10let.

První kdo čekal na místě srazu byl Klimas s rodinkou – další změna, před 10lety šálily smysly Klimase jen pouťové holky, ale to je už dávno pryč.  Než dorazili další členové etapy, tak stihla zapózovat Jane s Klimasem a Hugouškem pro foto časopisu Maminka a Miminka (Hugees měl sváteční bodíčko s výšivkou TdB, zdá se, že se rýsuje první člen příští generace reportérů, ale snad bude v pití piva víc po mamince (nebo dědovi – vltavotýnském vařiči piva) než po králi větráků). Jen škoda, že se do pozadí na svoje pozadí posadili kolemjdoucí jedlíci zmrzliny a narušili fotostajling. Dál už se sjížděla komise celkem rychle. Během 15 minut dorazili Štěpánka, Kecka, Brugi, Standa s Ivou a nakonec i Pawev.  Po deseti letech se komise rozrostla. Bohužel sir Notch se nemoh dostavit, protože jak se sluší na zahraničního zpravodaje, zrovna ochutnával Bier v cizích destinacích a Majkl (pro připomenutí FOTO z prvního výročí – první zprava) si kde vychutnává svojí plzničku? (Přece u Prazdroje!, pozn. autora dvojreportu)  Klimas rozdal novou edici triček, speciálně vyrobených k 10. výročí TdB, pár členů chtělo platit bezhotovostně (to před 10lety taky nebylo).  Zcela náhodou bez předchozí domluvy se povedlo, že každý kdo měl tričko TdB s sebou, tak ho měl z jiné edice.  A mohlo se vyrazit, každej věděl  kam se dneska pojede, jen Kecka zkoušela něco se zvířátkama a opakovaně o tom mluvila, kam chtěla jet? Nasadit helmu – to před 10lety taky nebylo a vyrazilo se směr Purkarec. Hned v Podskalí mě překvapila nová cyklostezka. Dostal jsem upozornění, že tu je asi druhej rok, ach jak málo sem jezdím na kole. Zachovalá kvalitní práce, no ale uvidíme po příštím povodňovém testu (v době když jsem psal tuhle větu, tak bylo pondělí 20.5. :) a jak to vypadalo 3.6. Na Břehách, kde cyklostezku protíná potok s brodem, nám Standa ukázal, jak se dokáže i vytuněnej horáč po oslizlých kamenech smýkat. Když už jsem narazil na kola, tak musím vzpomenout, že posledním kolem, které se účastnilo i etapy před 10 lety, je moje rock mašína (v současnosti je sice taky trochu upravená rodinným tuningem – nosič na dětskou sedačku, držák na vozík atd., ale pořád jezdí rychle) a kdepak je konec Pawevovým činelám… (vysvětlivka – kolo vydávalo při přehazování činelové zvuky). Po asi 6,5 minutách jízdy na kole bylo rozhodnuto většinou členů, že je potřeba zastavit na Rusalce a trochu se posílit před vrchařskou prémií ve stoupáku k Litoradlicům.  Jedno pivo dodalo trochu síly a odvahy na další jízdu.  Karel si dopřál jedny oříšky, on takový věci normálně nejí, no což tak večer se přidá půlčička tabletky na cholesterol. Po fotodokumentaci historických verzí triček, se 2 členky komitétu rozhodli vyrazit napřed touhou  si užít vrchařskou prémii dvakrát.  Štěpánka zatím zbytku výpravy vyprávěla, jak píchla gumu a volala jednoho hustýho týpka (krycí jméno pro tatiííí píchla sem), aby jí přijel na pomoc.

Nově zbudovaná asfaltka od Hněvkovické přehrady do Litoradlic dala navždy zapomenout „nikdy nevysychající kaluži“, kterou nepokořila ani Panda 4×4 v největší slávě roku 2004, čest její památce – kdo by si jí chtěl připomenout – FOTO.  Po zdolání vrchařské prémie se ukázala krásná panoramata jižních Čech s dominantou Temelínem, který naše putování provází jako věrný souputník již 10let.  Ne že nám ho někdy zavřete zelenáči! Kde by potom Standa topil pod kotlem.

Nebo bude na 20.výročí věží 8?  Při kochání se Pawev neudržel a postříkal Kecku, cituji „nenaštěstí jen vodou“, dobré osvěžení po náročné vrcholové (nepléct s vyvrcholené) prémii.  Dále se již jelo svižným tempem, protože Kecka vytvořila vzduchový pytel, v kterém se řada členů komitétu pohodlně svezla až do Purkarce.

Chvilka napětí,…….ANO! U Janátů je otevřeno.  Zvenku stále stejně přitažlivý hospody vzhled, jen nová cedule oznamujíc, že jste právě U Janátů a ne nikde jinde. Jen stačí vejít a dýchne na vás historie.  Zde se nic nemění a jak už bylo řečeno dříve Pawevem „to je dobře“.  Předsálí s kamny na tuhá paliva, sál pro 6000 lidí. A ve výčepu stojí elegantně oblečený výčepní, který nás vítá přátelským pohledem. Není na něm ani stopy znát, že se přiřítil 15 vteřin před náma do výčepu zadním vchodem ze zahrady, prostě profik.  A už se ptá, co si dáme. Všichni pivko Samson 11 za 20 Kč, jen Klimas zkoušel něco se žlutou, ale neprošlo mu to, tak si dal malý.  Na výčepu byla ještě nabídka Plzeň 12 za 32 Kč, ale to tam bylo jen proto, aby se neřeklo, že namaji víc druhů piv, protože stejně nebyla a pochybuju, že jí sem někdo vozí (leda, že by se o to zasloužil jeden z prvních členů TdB Majkl, který pije jen Plzničku nebo už taky ne?). Malým zázrakem je, že na pípě zůstala retro nálepka TdB, od kdy tu je? Nálepka podezřele zachovalá, asi se tu moc nepráší, tak není potřeba povrchy otírat.

Během hodnocení a focení prohnutosti tácků vrchní hbitě zareagoval a vyndal fungl nové tácky zpod výčepu. Bohužel na degustaci nic moc nebylo, tlačenka  ani utopenec  není, tak aspoň tyčinky tenký se našly. A záchody? Parádní hajzlíky pro kunsthistoriky. Jen maskovanej žlábek, kdo chce čůrat v retro stylu, tak měl možnost (pozor na odraz urátů na bérce).  Připomnělo se pár starých historek, který se nikdy neoposlouchaji (mimo jiné i etapa do Kluků aneb totální vyčerpání Kukumena a kožený modroústřicový baťůžek Brůdžiho – pozor! z této strany zatím nepublikováno :) )  a nálada byla dobrá, ostatně jako na všech etapách. Kecka, novodobý TdB tahoun, od které by málokdo čekal odchod před zavíračkou nebo vyhnutí se alkoholovému vyčerpání, odjela dříve, aby se mohla starat o nemocného přítele – je vidět, že se neminula profesí. Za 15 minut poté jsem i já musel opustit to místo, kde to vše začalo, abych se vrátil k ženě Radce a dětem (to před 10 lety taky nebylo) a vyrazil jsem na stíhací jízdu za Keckou. Dohnal jsem jí až na Břehách za brodem, volala přítele na telefonu, aby jí šel po cyklostezce naproti, zázračné uzdravení haleluja.

A co se dělo mezitím U Janátů….. tak to vám musí říct už někdo jiný.

Druhý úhel pohledu, aneb jak to vidí Zlý Pavew:

Cesta tam nám zabrala možná kratší dobu, než v největší slávě a rozkvětu TdB. Snad je to tím, že jsme všichni byli řádně natěšení a podstatnou část trasy jsme fičeli po nové cyklostezce, která první etapu rozhodně nepamatuje. Krásný povrch cyklostezky ovšem nemůže zakrýt fakt, že vede od přehrady do šíleného kopce. Formička jaksi chybí :-/ Zbytek cesty je pěkně z kopečka. S využitím Kecky, jako vodiče a větrného štítu, jsem z Litoradlic do Jeznice nešlápnul snad ani jednou :-D

Červíček pochybností, jestli bude v neděli otevřeno nahradila euforie, hned po příjezdu, neb dveře byly otevřeny a tak jsme mohli směle zapózovat u vchodu. Na zopakování původní fotografie z roku 2003 však chyběli členové. Tak snad v roce 2023. Hospůdka nás přivítala svou otevřenou náručí. O nějakém překvapení zde nemůže být ani řeči a to už jen z toho důvodu, že se zde osvěžujeme poměrně pravidelně. Např. při závodech dračích lodí, nebo při cestách dál na jih. Usadili jsme se k největšímu stolu, naproti pípě, jako tenkrát poprvé. Špióni začali hned s dokumentací. Později došlo i na prohnutost tácků! Dotlačit před Martina pivo, byl malinko problém, ale nakonec se povedlo :-) Ten se v zápalu dokumentování snažil zachytit i vrchního, jak čistí pípu. Ten s křikem uskočil, jak kdyby focení bolelo. Záhy se z něj vyklubalo, že si na nás moc dobře pamatuje a dokonce, že nám naší první návštěvu jen tak nezapomene. Stěžoval si na to, že jsme ho v prvním reportu pomluvili! Tak proti tomu se musím velmi razantně ohradit. Nikdy jsme nikoho nepomluvili, v žádném reportu jsme nikdy neuvedli lživé, nebo zkreslené informace! Možná někdy podané nestandardní formou dopouštějíc se drobných zjednodušení, či gramatických šotečků, ale nikdy nebyla zveřejněna žádná lež!
Navíc pokud jsme například psali o žlábcích na čurání, bylo tak učiněno z čirého obdivu a radosti do takového zařízení vyměšovat.

Po politováníhodném odjezdu Kecky a očekávaném odjezdu Pavkera došlo k příjezdu nastupující generace TdB Huga, tentokrát ještě v maminčině doprovodu. Ovšem nebude jistě dlouho trvat  a pojede s námi na kolech a vypije víc piva, než táta :) Po odjezdu výše zmíněných začalo venku lejt tak, že návrat na kolech byl zcela vyloučen. V takovém případě si ví členové TdB rady, zasednou ke stolu a objednají panáky. Co na tom, že Štěpánku občas někdo poslintá, ve vnitř bylo zkrátka útulno a ani s nastupující tmou se nám domů nechtělo. Nic méně jednou to přijít muselo. Rozloučili jsme se tedy s panem hostinským a hospodou u Janátů, ale jistě né na dobro.

A dotřetice dovolte mi, Králi větráků dodat, že na první etapě byla právě hospoda U Janátů vybrána proto, že si skutečně ještě z dob velkých Brontských splouvání vod (cca 1989-1994) pamatujeme ten lahodný, po snězení tukem impresionisticky umaštěný talíř salámu s cibulí a octem. A za druhé naše díkysynovi pana vrchního, který nám na šílené buřiny při 10. etapě nabízel, že nás převeze na loďce přes rozbouřenou hladinu přehrady, že z Kostelce jede ve 4 ráno autobus. S díky jsme odmítli :)

Zapsal Corny & Pavew & Kluk od kasáren

Závěrečné hodnocení

Hospoda U Janátů zůstala přesně taková, jakou jsme si jí pamatovali z našich začátků TdB. Výjezd to byl, jak za starých časů a tak jediným skutečným zklamáním byl předčasný odjezd Kecky domů.

Otázky a otazniky

Bude stále stejná i za dalších 10 let? Sejdem se tam ve stejné sestavě? Pustí s náma Kecku? Bude tam už Hugo na vlastním kole?

Bonusy

Nabídka převozu přívozem a pokračování domů ve 4, autobusem z Kostelce.

Tagy:

Zatím žádný komentář.

Přidat komentář

Upozornit emailem na navazující komentáře. Můžete se též přihlásit k odběru bez omentování.