Zítra možná etapa! Poslal Brůdži info do skupiny poté, co jsme se shodli, že je potřeba, aby bylo konáno. Ticho. Dlouho ticho. Vlastě jako vždycky. Když tu najednou zpráva od Štěpy: “To je zas nějaká utajená etapa?”.
???
Brůdži mě trochu zaskočil, když mě vyzved včas. Vlastně mně zaskočil hodně, protože přijel ještě dřív! Tj. má příprava byla veškerá žádná a chvilku to zabralo, včetně večeře 😀 Záhy se ukázalo, že za tím stojí Štěpánka, která ho vylila z domu, aby byl zpět včas a mohla jít do kina na nějaký sentimentální film.
Po přípravách s Brůdžim zvolna vyrážíme a ladíme detaily, kam vlastně. Vůbec nechápu, že se Brůdžimu nechce přepnout do módu dělej, rychle, ať už jsi zpátky. Do kolika tu nejdýl budeš? Jeď na tepovku!
Volíme postranní cesty, abychom dojeli k cíli, přesto si jeden z vystresovaných magorů neodpustí na volné cestě s dobrým výhledem cvičně prověřit klaksony.. Abychom tomu předešli, navrhoval jsem zvolit silnici Bečice – Záhoří. Ta by si totiž zasloužila zapsat do knihy kulturního dědictví UNESCO, protože tolik záplat už se dneska vůbec nevidí. Ne, fakt, měla by tu zůstat, pro ty všechny bolševický noky, aby si pamatovali, jak to bývalo všude. Brůdži s díky odmítl, že to tam moc drncá.
“Jak je to ještě daleko?” Kňourne nejistě, když prověříme Hodětín a utvrdíme se v tom, že tam funkční hospoda fakt už není.. Dnešní cíl je kempíček u lesa Rytíř, nebo tak nějak, kousem před Hlavatcema. “Už jen okolo lesa..” Snažím se to pojmout povzbudivě. “Tak to je pěkný, nemám natrénováno, hehe 😊”. Řekne Brůdži. Kdyby věděl, že je ten úsek “okolo lesa” dlouhý ještě 8 km, možná bych i nějakou schytal.
Je třeba mít ale morál a tak babky v Komárově necháváme cucat ty jejich větráky na zápraží a přes Svinky (kde též nic neobjevujeme) neomylně míříme ke kempíčku. Bude otevřeno?
Je! Mango, nanuky, pivo, pizza! Vítá nás cedule. Parkujeme kola v nekonečné řadě těch ostatních, mají tu dokonce klandříky na parkování za sedačku! Díky moc za to! Brůdži tyhle vyfikundace nezná a parkuje klasicky o strom. Je tu i pár elektrokol. Nestačíme se divit, kolik je tu lidí. Každý pátý je navíc hodně zajímavý individuum. Jen namátkou, zakrslej tlouštík ve stylu blbýho Švejka, Krokodýl Dundee v letech v maskáčích, s manželkou, kterou kdybych měl někde vyhrát, tak raději spáchám rituální sebevraždu. Možná to byla původně i sestra.. Několik návštěvníků z dalekých krajů (střední Čechy), několik pochybných existencí na elektrokole. Ale hlavně, plno cyklistů! Tolik jich nemůže být ani v nedalekých Hlavatcích, co v Hlavatcích, tolik jich nepotkáte ani v Tejně!
Objednáváme si pivo u sympatické paní vrchní, která nám nic nenutí a zjišťujeme, že můžeme platit dokonce kartou, naprosto samozřejmě. Ze vděčnosti platíme hotově.
Usedáme k ohništi a pozorujeme ten šrumec. Co chvilka, to přijíždí či odjíždí další a další cyklisté. Tolik prstů ani dohromady nemáme, co se tu za pár chvil udá. Kempíček je to příjemný, čistý, jen páni se aktuálně mají chodit sprchovat k dámám 😀
Rybník je hned pár kroků odtud, navezená písečná pláž dodává vzezření Karibiku. Minimálně po pár rumech, včetně houpání vln. Karibik pro tentokrát oželíme. Jinak když jsme u kultůry, pro vyznavače tu dokonce sem tam pořádají hudební večery, mají tady k tomu připravené menší zastřešené podium.
Probíráme různý existenciální témata, jako například broilery z korporátů, nebo lívance od babičky s borůvkama a Salkem!
Kolem kempíčku projel starý bílý Mercedes. Natahujeme krky. Rád bych Vám tu napsal něco skandálního, nebo alespoň nechutného, ale tohle prostě byla jedna s těch náramně pohodových letních etap, kdy se nic zvláštního nestalo a nikam nemusíte chvátat. A to bylo dobře.
Po nějaké té chvíli jsme se tedy vyzenovaní odebrali bez žádných zbytečných odboček k domovům.
Kino prý nebylo.
Zapsal Král větráků
