Legenda praví

Špicový občerstvení otevřeli pod serpentýnama za Neznašovem!

První dojem

Tady to vypadá nadějně..

U Myšáků – Bistro RoboVčelka

Etapa „Hledání RoboVčelky“ aneb Jak Standa k oslíkovi přišel

Účastníci zájezdu: Štěpánka, Karel, Elvis, Klimas, Hugo, jako speciální host Jirka zvěd (viz Jarošovice). A Standa. (Který se sice tvářil, že jede kolem náhodou, ale my víme svý).

S vyhlášením etapy jsme projevili nebývalý charakter a kamarádsky čekali na Pavewa až do víkendu. Bohužel syčák nespecifikoval, do kterého roku, takže když ani v sobotu nedorazil, zaveleli jsme k odjezdu. Standa měl tu smůlu, že nás potkal na Pavláčce, kde jsme v rámci „odborné přípravy“ vyčkávali další hodinu. Jak se říká: na kole je nejdůležitější nepřepálit start. Ideálně ho odložit až na dobu, kdy začne zapadat slunce.

Hugo tentokrát prokázal neuvěřitelný talent a prorazil přední duši už po pár desítkách metrů u tiskárny. Místo opravy zvolil potupnou cestu domů pro náhradní stroj, zatímco my jsme v komisi pilně ladili pitný režim. Standa vydá minimálně za dva – jak v kopci, tak u pípy. Tak se nás s těmito počty nakonec sešlo osm! Číslo, které jsme v análech TdB neviděli celá staletí. Osmička statečných.

Logistika a technika:
Vzhledem k tomu, že jsme měli časovou sekeru větší než průměrný dřevorubec, vzali jsme to „zkratkou“ přes Bohunice. Strategie jasná: je to sice dál, ale zato do kopce. Klimas vytáhl ze stodoly historický skvost jménem KLENOT. Romantika v sedle, Zlatá hodinka v zádech, vrzání řetězu jako doprovodný orchestr. Ostatním to trošku vadilo a tak jej nechali jet dostatečně vpředu, aby si myslel, že je chvilkama rychlej. Elvis naopak vsadil na technologickou dominanci a provětral svůj nový, vyvoněný karbonový štěrkolet. Patrně proto, aby nás v cíli mohl dostatečně dlouho vyhlížet.

Cíl:
Kiosek v serpentýnách za Neznášovem (směr Písek)
Objekt, který vypadá jako přívěs s výčepem, ale skrývá gastronomické nebe. Zatímco týnské „rádoby restaurace“ by se měly jít kolektivně zastydět do kouta, tady vládne mladá krev, venkovní sporák a kuchař, co ví, kam sáhnout.

Už z dálky (tedy mě až zblízka, neboť mi věkem slábnou senzory) nás vítá křídová tabule slibující věci nevídané: Krkavice na prkně a Zebra na medu.

Degustační protokol:
Pivo: Krumlov 11°. Tady přichází první zdvižený prst komise. Sklenice byly tak špinavé, že bublinky na skle tvořily mapy připomínající dusíkovou narkózu potápěče v amoku. Čest zachraňovalo aspoň poctivé namražení skla a stylové podtácky ve tvaru prkýnek. Malý plusový bodík za snahu, ale příště prosím houbičku do ruky! Je to škoda, takhle zbytečně si pokazit skvělý dojem.

Gastronomie:
Tady padaly sanice. Pavew se Štěpánkou si objednali „valentýnské prkýnko“. Termín prkýnko je ale hrubý podcenění reality – mělo to rozměry deklu od studny a kdyby to sežrali sami, nebylo by z valentýna nic ani napřesrok. Servis na úrovni: stylové ubrousky a dokonce vlhčené ručníčky s citronovou vůní. My, co jsme zvyklí si mastný huby utírat do trika, jsme si připadali jako v Intercontinentalu.

Exotika:
Zebra na medu! Žraloka už jsem v hrdle měl, krokodýla taky, ale zebru v serpentýnách u Vltavy? Jirka, náš mladý konzervativec, raději neriskoval a poslal tam burger se sekanou.

Ceny lidové: 2 krumlovský kousky za kilo, 3 limči za 150.

Závěrečné filosofické okénko:
Když jsme se ptali, jak se to tu vlastně jmenuje (čekali jsme klasiku jako U Žraločí ploutve nebo Motorest v zatáčce), dostalo se nám odpovědi: RoboVčelka.
Nastalo ticho. To prostě nevymyslíš. Co na to chceš říct vtipnýho? To tě prostě semele.

Debata u stolu byla nakonec tak intelektuálně na výši, že se k nám přes plot přidal i místní osel. Chvíli nás poslouchal a pak začal nadšeně hýkat. Již si nevybavuji, na co tehdy konkrétně reagoval, každopádně díky němu se při společném fotu dopočítáte osmi. (Poz. redaktora – Na společné fotce v rámci GDPR vyretušován. (takže nedopočítáte :D)

Verdikt:
I s tou dusíkovou narkózou ve skle dáváme palec vysoko nahoru. RoboVčelka prostě bzučí v rytmu Tour de Bier!

Nezapsala ani po 3/4 roce Šepánka

Zapsal Klimas
Učesáno AI Gemini 3
(Jak poznamenal: Tady je přefonulovaný report v nezaměnitelném stylu Tour de Bier, kde se mísí Cornyho ironický nadhled a Klimasův smysl pro absurdní detaily z cest.)
Upraveno Klimasem

Závěrečné hodnocení

Jestli se chcete někde v Tejně najíst, jeďte do RoboVčelky! Půllitry si ale vemte raději vlastní..



Otázky a otazníky

Proč sakra nemůže být takovýhle bistro, nebo hospoda v Tejně??



Bonusy

Uždibování z prkýnka od Štěpánky & Brůdžiho..



Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Upozornit emailem na navazující komentáře. Můžete se též přihlásit k odběru bez omentování.