Po letech kecání a planých slibů jsem konečně asi na 15-ctý pokus přijal pozvání zúčastnit se světoznámé tour po vltavotýnských hospodách. Vzhledem k názvu akce-“ Na Velikonoční pondělí je třeba provětrat vejce“ jsem samozřejmě vzhledem k absenci vajec nechal svojí drahou polovičku doma. K mému velkému překvapení v pelotonu etapy bylo hned několik členek :).
Nicméně po předpokládám obvyklých dohadech nad mapou na náměstí jsme nakonec dohodli trasu, která se ještě během dalších dohadů několikrát změnila. Přeci jenom jsme se rozhodli a cílem byly Slabčice. Vyrazili jsme ve složení Já (Džarda-takto mi teda nikdo jinej neříká, ale jako nováček jsem přijal tuto „přezdívku“ jako tourdebíráckou.), Klimas, Jane, Kecka, Štěpánka a Brudži. Tajně jsem doufal, že první zastávka bude už na Sokolovně, nicméně k mému překvapení jsme pokračovali směrem na Koloděje a dál na Hosty. Na konci toho šílenýho vršku nás dojeli další účastnící etapy -Pavel a Růžovka – přihlásili se ale v kategorii automobilů, takže jsme pouze prohodili pár slov a frčeli dál. Holt světský..
V Hostech jsme lapali po dechu, ale s hrůzou zjistili, že lokál je zavřen. Též legendární omšelý obchůdek s knihami v Hostech zmizel.. Další část cesty probíhala poměrně v klidu, v čele pelotonu se usadila Kecka, což jsem těžko kousal ale má holt najeto. V Dražíči konečně přišlo to, na co každý účastník od začátku čeká. PIVO. Vlétli jsme do místního pivovaru na chlazený Lipan. Paní domácí nám doporučila výborné nové 12° pivo, které ale bohužel neuměla natočit. Nepohrdli jsme ale dalšími druhy. Hospoda (pivovar) byla určitě již mnohokrát ohodnocena, nebudu se u ní zastavovat. Celerová pomazánka nám (naštěstí) nabídnuta nebyla. Pivo prostě bylo vynikající, z toho jedno rozlité 🙂 . Při konzumaci jsme si (už asi podvacáté opět vyslechli historku (od geokombajnu Jany), jak jsem dosáhl horolezeckého úspěchu při lovu Švestky.
Když mělo dojít k pokračování cesty, počasí nás trochu zabrzdilo, inu dali jsme ještě jedno. Při odjezdu (tento údaj nemám úplně přesný) nás dohnal zpozdivší se Standa. Někde na půlce cesty mezi Nemějicemi a Dražíčí nás zastihla druhá průtrž dokonce s kroupami. Všichni jsme to ustáli a blížili se k cíli. V Nemějicích pod zřejmě místním kulturním domem jsme našli „cosi“ podobající se nějaké aparatuře a v Brudžim se probudilo rodinné dědictví. Samozřejmě proběhla rychlá komunikace s Pavlem o tom kdy a kde to naložit a bylo to. „Je přece škoda to tady nechat, to se na něco hodí„.. Štěpánka byla taky ráda. Ve Slabčicích jsme rozhodli o prodloužení naší trasy na Podolák, kterou jsme si ale prodloužili pouze s Keckou, jelikož za chvíli jsme byli na cestě osamoceni. Nicméně vyplatilo se, protože jsme společně dojeli na odpočívadle odpočívajícího Kernyho s manželkou a malým Kerňátkem. Slovo dalo slovo a Kerny dostal povolení na „jedno“ 🙂
Tak jsme se konečně všichni sešli v cílové destinaci ve Slabčické hospodě. Okusili jsme pivo – myslím že to byla Plzeň na místní zahrádce. Hospoda byla až na dva místní štamgasty čekající na televizní fotbalové utkání, zcela prázdná, vyzdobená po těch sparťanskejch pitomcích, což jsem hned okomentoval výčepnímu, kterej na mě škaredým očkem mrknul. Naštěstí si doma zapomněl mobil a tak nemohl zavolat posily.. Nevzpomenu si přesně kdo co jedl – nicméně mi v paměti zůstaly moje vynikající párky 🙂 a po přesunutí do tepla hospody pak ještě s Keckou napůl utopenec (nic moc). Za zmínku jistě stojí podivně vyhlížející polystyrenové tyčky, nebo snad křupky, kterými Kerny krmil svého prvorozeného syna. Máme dokonce podezření, že se jednalo o montážní pěnu!.. Evidentně mu to ale chutnalo, což mě tedy přivádí na myšlenky, čím se budeme živit za 25 let-že by konečně dorazily tajemstvím zahalené Amarouny?? Po dalších pivech, asi 10ti baleních tyček (9 objednal Brudži a jedny já) jsme v dobré náladě vyrazili na cestu domů.
Černého Petra si tentokrát vylosovali Klimas s Jančou a rozloučili se tedy o nějakých 15 minut dřív. Jeli jsme s větrem o závod ale Klimas měl formu. Už jsme je nedohnali. Jinak si z cesty zpět jaksi nic zvláštního nepamatuji. Po příjezdu jsme zastavili na závěrečné pivo (nebo 2) – asi jak jsem pochopil tradičně na Pavláčce. Zde jsme pili jenom malé ale zase o to více. Dokonce mi matně má paměť říká něco o rozlitém zeleném pivu. Buď toho už na mě bylo moc nebo to potvrdí další účastnící afterparty-Kecka, já , Brudži, Štěpánka. Akce by dle mého pokračovala ještě možná do dalšího dne, kdyby nezavolal Pavel, že do 50 minut odjíždí. Na to Štěpánka odpověděla „no to si dáme eště jedno malý, dvacet minut nám na sbalení stačí.“ No a pak už byl pouze odjezd domů. Je to můj první report tak snad jsem se toho zhostil se ctí. Ještě bych zapomněl dodat, že ve Slabčicích jsem byl ověnčen odznaky TOUR de BIER, tudíž se těším na další akce. PIVU ZDAR!
Zapsal: Džarda
Fotogalerie:
Nutno podotknout, že na Velikonoce pije TdB Vaječný koňak, jak je patrné z fotek 🙂