Všechno to začalo zprávou od Brůdžiho – Tak Smažka! Start v 17:00. Odstartovat to měl Halíř odpálením špeka, ale Klimas to hned zatrhnul s tím, že nás moc dobře zná a nikam bychom nedojeli. Takže klasika – start od mapičky.
Na Brašově potkávám Nodžiho a jeho kluky. Nodži sice několik etap vynechal, takže jsme upřímně rádi, že tentokrát nasedl do sedla. Jaké je ale naše překvapení, když u mapy už netrpělivě čeká Brůdži se Štěpou!
Klimas nikde, tak pro udržení morálky rychle dáváme malé předstartovní. Po akademické čtvrthodince, kdy konečně dorazí Klimas i s Hugem, jsme kompletní a můžeme vyrazit vstříc dobrodružství.
Stav pelotonu a slavné omluvenky:
Zlý Pavew: Sliboval, že od 4. do 18. má děti na táboře, takže to prý vypadalo nadějně. No… nebylo.
Standa: Aktuálně v Americe (tamní pivovary se třesou).
Ruda: Trénuje na Tour de France, pojede trasu z Bourg do Alpe! Jsme nesmírně hrdí a doufáme, že bude hrdě reprezentovat v originálním Tour de Bier merch!
Přes Semenec do Restaurace na řece
Vyrážíme přes Semenec, lesem rovnou do Restaurace na řece (název sice zní nóbl, ale všichni víme, že jde o náš starý dobrý kempíček v Kolodějích). U baru okamžitě padá objednávka: Svobodný pán z našeho Vltavotýnského pivovaru, Černá Barbora a pro řidiče malinovka. Brůdži testuje fazolovou polévku – je lehce pikantní a dává jí palec nahoru. Štěpánka celou dobu intenzivně hraje šachy s Ríšou a Hubertem. Zbytek dětí raději nepřibrala, protože by to byl strašný řev! A samozřejmě nechyběly vosy. Klimas s nimi svedl nelítostný boj a vyhrál 3:0. Do toho nám Brůdži začíná vyprávět svůj slavný příběh o Židovce, který už Klimas slyšel minimálně popáté, ale tváří se, že ho slyší poprvé v životě.
„Dej si věneček, vyjedeš do Koloměřic kopeček.“
— Brůdži, básník a milovník dortíků
Při placení objevujeme vitrínku s dortíkama. Brůdžiho to tak citově zasáhne, že se z něj rázem stane veršotepec. Dáváme jeden věneček na půl, abychom měli sílu na to, co nás čeká.
Kopec, kopec, Koloměřice a Chrášťany
Kopec, kopec, Koloměřice (při průjezdu tiše zavzpomínáme na legendární diskotéky pod širým nebem) a další kopec. A konečně – Chrášťany! Stojíme před karavanem Smažka, který je sice zavřený, ale klub Smažka vedle je naštěstí otevřený. Lehce zmatení místní nám hned vysvětlují záhadu: karavan má otevřeno jen do 14:00, protože kluci chodí na polívky. Otevřít by sice šlo i jindy, ale nám prostě neotevřou. Takže míříme vedle do klubu.
Na čepu Radegast 11 a 12, k tomu zmrzlina z automatu – což je zážitek sám o sobě: vyberete zmrzku v kelímku, obsluha ji dá do stroje a ten vám ji přečepuje do druhého kelímku. Geniální!
K tomu sladká jídla, čevapčiči a pizza. Johoho, pizza! Objednáváme rovnou dvě, Martin k tomu dává colu. Verdikt: Pizza 10 z 10! Velmi ceníme, že v klubu nemají televizi, ale pořádné promítací plátno. Nodžiho kluci mezitím venku s úspěchem nahánějí vesnické rebelky (genetika prostě nezapře).
Epizoda Pepa Kofroň a tajemné Vomáčkovo
Brůdži mezitím zapřede tak vášnivou diskuzi o Pepu Kofroni, až místní štamgasti preventivně volají starostovi, aby zjistili, kdy vlastně umřel (dozvídáme se, že v roce 2009 – a Tour de Bier má mimochodem jednu z jeho posledních fotografií!). Když řešíme, kdo je vlastně současný starosta, Konikářka opět dokazuje svůj bystrý zrak. Při příjezdu si na ceduli všimla, že pod Chrášťany je malým písmem připsáno: Vomáčkovo.
V tu chvíli přichází místní aborigine v taktické vestě, se kterou by na letišti prošel rovnou přes kontrolu bez příručního zavazadla. Tiše závidíme tuto taktickou výbavu.
Západ slunce a noční dojezd
Dojedeno, dopito, a vyrážíme zpět domů. Z kopceee! Juchůůů! Cestou stíháme ještě pár romantických fotek se zapadajícím sluncem. Loučíme se na náměstí, kde si nás naši mladí průvodci Hubík (7) a Ríša (5) berou stranou, odvádějí nás za kostel a lišácky nám pějí serenádu od Migů: Kalhotky si sundej 😀
Ale protože praví tourdebierečtí atleti nemají dost, s Brůdžim a Štěpou pokračujeme ještě do Artu na jedno na dobrou noc!
