Tak tahle etápka byla více méně naplánovaná v sauničce s horkejma hlavičkama. Nevěděli jsme sice kam pojedem, ale už předem bylo jasný, že to bude po obědě a v neděli. Já jakožto hlava zapálená a pro všechny kraviny stvořená ukecal spoustu lidí aby se jelo.
Neděle ráno, probuzení: Sakráá všechno mě bolí, pospim si alespoň do půl jedenáctý.
Ranní telefonát:
Já : Martine jedem na tu domluvenou Tour? (tajně očekávám, že se všechno zruší, přeci jen se to venku trošku kaboní..) Martin: Jasňačká!
Potom sem se konečně probudil, posnídal a jel něco poštelovat tátovi na kompu a hned po cestě si uvědomil, že mám nohy jako konve a Tour bude velmi náročná. Při návratu domů začalo pršet.
Polední telefonát:
Já: Martine jedem na tu domluvenou Tour, pršelo (slzy v očích)? Martin: Jasňačká!
A teď mi bylo definitivně jasný, že se z toho nevykecám, že já všechny vyhecoval a neject na tuhle etapu byl bych definitivně proklet nejméně do pátého kolena.
Konečně se vyjelo, se zpožděním jako obvykle, půl hodina žádná míra. V samozvané funkci koordinátora volám přespolní jezdkyni kovanou Bechyňačku Denisu a žádám o synchronizování času startu. Po vyjetí do prvního kopce na mě Nodži zahulákal: „máš to ufouknutý, proto se ti blbě jede“. To se ve mě rozleželo, a po vyjetí druhýho kopce sem si pučil od Klimase pumpičku a ani né do deseti vteřin šikovně urval ventilek, takže úplně poděláno. Moje dnešní líný já: Hurá konéc etapy jupíííííííí, už to koló nepojedééé. Avšak moje kovaný jádro Tour de Bier zavolalo doprovodné technické vozidlo Tour de Bier Support service a ta mi během pár minut dovezla novou duši do Březnice, dřív než se stihli Pawev a Nodži vyhřát a usnout na jarnim sluníčku. Mezitím sem asi po patnáctý musel volat Denisu, že neplatí nejen čas ale i místo srazu a tak zachvilku dorazila do Březnice též. Tam sem duši opravil, pravda za přispění majitele hospody, kterej mi pučil vrtačku, abych provrtal větší díru do ráfku, protože nová duše měla o milimetr větší průměr ventilku. A jelo se dál, ten kdo si přál kratší etapu měl prostě dnes smůlu, všechny hospody v rozumný vzdálenosti měly dnes buď zavřeno nebo otevřeno až tak od 18h a tak sem u každý hospody alespoň nadával, že už dál nejedu a že si počkám klidně 4 hodiny na otevření. Po projetí několika vesnic bez úspěchu však zavládla bezradná nálada (téměř *pozn. Kluk od kasáren) u všech členů. Naštěstí však Pawev vzpomenuv si na kochání při jízdě zpět z Prahy autem na hospůdku umístěnou na konci Planý nad Lužnicí nás tímto spasil. (pozn. Klimas: „Já vím kam pojedem..“ Pavew. „Tak mlč, já taky..“ Klimas. Bylo to prostě daleko a nebylo radno se v tom v tu chvíli, ke zdárnému průběhu akce, šťourat.) Takže to chtělo sjet jen asi pětikilometrovej kopec (každej měl proslov, protože věděl že to zpět bude muset vyjet). Boží kopec za náma, všichni sesedat a hurá na průzkum hospůdky.
Mmmmm taková malebná hospůdka, výzdobou velice nadprůměrná. Strdím a Bernardem oplývající. Jídelním lístkem plným cizokrajných dobrot, v těchto končinách stěží jinde viditelným. Obsluhou perfektní a milou. Záchodky v šachovém provedení alá Kasparov a to vše necelých 30 km od domova. Všichni si našli svojí dobrotu, napapali se, pivečko či jinou tekutinu dali, hospůdku prohlídli, vše pečlivě nafotili, na paní hospodskou se mile usmáli a nastal čas placení a odletu domů. Ach jo příjemný čas plyne vždy rychle.
Hlášky z hospody:
Jau !!!! To je tak dobrý, že sem se teď kousnul do prstu. Ale pořádně …..
(před dlouhou cestou zpět)
Já si snad píchnu gumu a pšššššššššššššš …… ať si pro mě přijedou …….
Kdo chce píchnout gumu taky ????? ||| (3 čárky, rozuměj hlasování )
Počítejte si to jak chcete(na pani vrchní), každej má v kapse 200,-
Cesta zpět byla drsnější, přeci jenom plnej pupek a vidina 30 km a prvních pár kilometrů do kopce, bolavý nožičky atd. Prohlídli jsme si ještě místní jez a vyšlapali kopečky, bez nadávek, protože už ta únava zasáhla kecací ústrojí. Na křižovatce u Sudoměřic nám zamávala věhlasná badatelka publikující jedině v prestižním časopisu Cell se slovy: odpojuji se od vás. Čau. Po odpojení se nám jelo zřetelně lehčeji, protože defakto každej vezl ¼ váhy badatelky. Což je při prostém matematickém počtu : 60 / 4 =15 kg na hlavu a člena TdB : ). To se víceméně shoduje s níže popsaným pozorováním. Kde sme si Já, Nodži a Pawev stěžovali na nadměrnou zátěž. Avšak Klimas se smál a tak je to otázka pro záhadologa.
Pozorování (aneb sračky májový : ) v akci ) :
Já : Kurva všechno mě bolí
Pavew : Kurva bolí mě prdel
Nodži : Kurva bolí mě nohy
Denisa : Šlape a nestěžuje si
Klimas : Směje se (cca kilometr před náma)
Veřejné Pokárání
Klimas, piješ moc limonády soudruhu, to je rozvracení Tour de Bier přímo od centrálního vedení. A jak je známo vedení musí jít příkladem a plnit plán na minimálně na 110%. Takže do příště si dej předsevzetí vyvětrat nějaký to pivo.
Sepsal dle pravdy a to úplné, k tomu mi dopomáhej bůh. Brůdži
Koukám, že Denisa asi nebude mít radost
Já si myslim, že od Denisy dostanu na holou
, ale taková Edita bude dost v pohodě
Kdo to psal! Dejte si facku, za tu Gábinu! Tam netočili ten hroznej patok, ale luxusního Bernarda, tak fofrem opravit!
Taky tam není, že by někdo pil Gábinu, akorát tam je napsaná její cena! Kdo měl na starosti zaznamenání ceny Bernardýna?
Cena Bernarda je na fotkách na ceduli před hospodou…
Hewe, ještě je zapotřebí uvést, že k snědku byly taky “strašně” luxusní dortíky od Markéty. Mňammmm Někoho to totálně uzemnilo na cestě zpět (kuňa bolí nohy) a ten zbytek neuvěřitelně nakoplo (ten co se chechtá s kilometrovým předstihem