Planá nad Lužnicí – Hospůdka V zátiší

Tak tahle etápka byla více méně naplánovaná v sauničce s horkejma hlavičkama. Nevěděli jsme sice kam pojedem, ale už předem bylo jasný, že to bude po obědě a v neděli. Já jakožto hlava zapálená a pro všechny kraviny stvořená ukecal spoustu lidí aby se jelo.

Neděle ráno, probuzení: Sakráá všechno mě bolí, pospim si alespoň do půl jedenáctý.

Ranní telefonát:
Já : Martine jedem na tu domluvenou Tour? (tajně očekávám, že se všechno zruší, přeci jen se to venku trošku kaboní..) Martin: Jasňačká!

Potom sem se konečně probudil, posnídal a jel něco poštelovat tátovi na kompu a hned po cestě si uvědomil, že mám nohy jako konve a Tour bude velmi náročná. Při návratu domů začalo pršet.

Polední telefonát:
Já: Martine jedem na tu domluvenou Tour, pršelo (slzy v očích)? Martin: Jasňačká!

A teď mi bylo definitivně jasný, že se z toho nevykecám, že já všechny vyhecoval a neject na tuhle etapu byl bych definitivně proklet nejméně do pátého kolena.

plana

Konečně se vyjelo, se zpožděním jako obvykle, půl hodina žádná míra. V samozvané funkci koordinátora volám přespolní jezdkyni kovanou Bechyňačku Denisu a žádám o synchronizování času startu. Po vyjetí do prvního kopce na mě Nodži zahulákal: „máš to ufouknutý, proto se ti blbě jede“. To se ve mě rozleželo, a po vyjetí druhýho kopce sem si pučil od Klimase pumpičku a ani né do deseti vteřin šikovně urval ventilek, takže úplně poděláno. Moje dnešní líný já: Hurá konéc etapy 🙂 jupíííííííí, už to koló nepojedééé. Avšak moje kovaný jádro Tour de Bier zavolalo doprovodné technické vozidlo Tour de Bier Support service a ta mi během pár minut dovezla novou duši do Březnice, dřív než se stihli Pawev a Nodži vyhřát a usnout na jarnim sluníčku. Mezitím sem asi po patnáctý musel volat Denisu, že neplatí nejen čas ale i místo srazu a tak zachvilku dorazila do Březnice též. Tam sem duši opravil, pravda za přispění majitele hospody, kterej mi pučil vrtačku, abych provrtal větší díru do ráfku, protože nová duše měla o milimetr větší průměr ventilku. A jelo se dál, ten kdo si přál kratší etapu měl prostě dnes smůlu, všechny hospody v rozumný vzdálenosti měly dnes buď zavřeno nebo otevřeno až tak od 18h a tak sem u každý hospody alespoň nadával, že už dál nejedu a že si počkám klidně 4 hodiny na otevření. Po projetí několika vesnic bez úspěchu však zavládla bezradná nálada (téměř *pozn. Kluk od kasáren) u všech členů. Naštěstí však Pawev vzpomenuv si na kochání při jízdě zpět z Prahy autem na hospůdku umístěnou na konci Planý nad Lužnicí nás tímto spasil. (pozn. Klimas: „Já vím kam pojedem..“ Pavew. „Tak mlč, já taky..“ Klimas. Bylo to prostě daleko a nebylo radno se v tom v tu chvíli, ke zdárnému průběhu akce, šťourat.) Takže to chtělo sjet jen asi pětikilometrovej kopec (každej měl proslov, protože věděl že to zpět bude muset vyjet). Boží kopec za náma, všichni sesedat a hurá na průzkum hospůdky.

Mmmmm taková malebná hospůdka, výzdobou velice nadprůměrná. Strdím a Bernardem oplývající. Jídelním lístkem plným cizokrajných dobrot, v těchto končinách stěží jinde viditelným. Obsluhou perfektní a milou. Záchodky v šachovém provedení alá Kasparov a to vše necelých 30 km od domova. Všichni si našli svojí dobrotu, napapali se, pivečko či jinou tekutinu dali, hospůdku prohlídli, vše pečlivě nafotili, na paní hospodskou se mile usmáli a nastal čas placení a odletu domů. Ach jo příjemný čas plyne vždy rychle.

Hlášky z hospody:
Jau !!!! To je tak dobrý, že sem se teď kousnul do prstu. Ale pořádně …..

(před dlouhou cestou zpět)
Já si snad píchnu gumu a pšššššššššššššš …… ať si pro mě přijedou …….
Kdo chce píchnout gumu taky ????? ||| (3 čárky, rozuměj hlasování )

Počítejte si to jak chcete(na pani vrchní), každej má v kapse 200,-

Cesta zpět byla drsnější, přeci jenom plnej pupek a vidina 30 km a prvních pár kilometrů do kopce, bolavý nožičky atd. Prohlídli jsme si ještě místní jez a vyšlapali kopečky, bez nadávek, protože už ta únava zasáhla kecací ústrojí. Na křižovatce u Sudoměřic nám zamávala věhlasná badatelka publikující jedině v prestižním časopisu Cell se slovy: odpojuji se od vás. Čau. Po odpojení se nám jelo zřetelně lehčeji, protože defakto každej vezl ¼ váhy badatelky. Což je při prostém matematickém počtu : 60 / 4 =15 kg na hlavu a člena TdB : ). To se víceméně shoduje s níže popsaným pozorováním. Kde sme si Já, Nodži a Pawev stěžovali na nadměrnou zátěž. Avšak Klimas se smál a tak je to otázka pro záhadologa.

Pozorování (aneb sračky májový : ) v akci ) :
Já : Kurva všechno mě bolí
Pavew : Kurva bolí mě prdel
Nodži : Kurva bolí mě nohy
Denisa : Šlape a nestěžuje si
Klimas : Směje se (cca kilometr před náma)

Veřejné Pokárání
Klimas, piješ moc limonády soudruhu, to je rozvracení Tour de Bier přímo od centrálního vedení. A jak je známo vedení musí jít příkladem a plnit plán na minimálně na 110%. Takže do příště si dej předsevzetí vyvětrat nějaký to pivo.

Sepsal dle pravdy a to úplné, k tomu mi dopomáhej bůh. Brůdži