Tálín – Tálínská hospoda

Vyrazili jsme z Tejna kolem třetí. V plánu bylo dorazit do Tálína, (to je ta obec, kde se ten rybník nahání), někdy kolem půl čtvrtý. Tak ostatně zněla i dohoda s druhou částí pelotonu mířícího z Písku. Původně se mělo jednat pouze o doktora s polovičkou, ale dorazil i druhý tejnopísečákopražák Nogi.

Cesta začala jak jinak do kopce. Tomu vydlážděnému do Neznašova, jsme se chtěli vyhnout a tak jsme zamířili na Bohunice. Prosvištěli jsme poblíž domova Standy Guláše, který s námi tentokrát dupat do penálů nemohl, neboť mu to uklízečky na Temelíně zatrhly. Projeli jsme Všetečí, kde se čas od času konají různé hasičské nácviky, jak se možná dovíte s Karlovo připravovaného se reportu z Jehnědna. Dojeli jsme až k odbočce na Kamýk. Karel i bez svých vypolstrovaných kraťasů byl k nezastavení a bez prodlení zatočil na zmíněnou lesní cestu. Upozorňuji, že v tuto chvíli byla ještě šance dojet na smluvený Treffpunkt včas, nebo jen s minimálním zdržením. Karlova snaha jet cestou necestou byla umocněna ještě tím, když jsem řekl, že na Kamýku jsem nikdy nebyl a také proto, že nejede šílený ofroudař Martin, tak aby nám měl co závidět.

Tak po dvou kilácích jsme narazili na první rozcestí, kterážto cesta z kopce přímo vybízela k tomu se po ní spustit. Nezalekli jsme se a minuli další rozcestí až jsme se dostali k pekelnému stoupáku vedoucímu přímo na vrchol. Karel znalý podmínek sesednul nějakých 200m před cílem. Já jsem se ještě asi 50 metrů pral se sklonem, za který by se nemusela stydět ani střecha horské chaty, ale nakonec jsem díky kamenitému povrchu také podlehl. Ač potupně pěšky, tak na vrchol jsme se vydrápali. Odměnou nám byla vrcholová kniha, do které jsme se samozřejmě zapsali. Datum čas, složení komise a internetovou stránku TdB. Díky časovému presu jsme ani nestihli pročíst zbytek vtipných vzkazů. Bylo již takřka 16:00 a my stále trčeli kdesi na kopci. Pro nepozorné čtenáře to byl čas T + 30min. A skutečně během pár chvil se ozval základní tábor přímo z hospody v Tálíně. Přislíbili jsme briskní příjezd a pustili se do brutálního downhillu po žlutý. Škoda, že nejel Martin, říkali jsme si  Vyloupli jsme se na louce těsně za Pasekama. Následoval poslední sjezd do Tálína. Aby to nebylo zas tak jednouché, zjistili jsme, zda se hospoda nenachází také v obci zvané Kukle. Nenachází!

A to už jsme dorazili až k hospodě, kde nedočkavě posedávali Pavker s Božkou a Nogi. Čas příjezdu sice 17:30, nicméně dlouho tu čekat nemohli. Kecy typu „My už tu na vás čekáme celou věčnost“ jsme jim nezbaštili, neb každý z nich měl vypito jedno pivo a Pavker s Boženou dokonce měli to jedno napůl. Kdyby tam čekali dlouho, tak jich museli mít tolik jako my s Karlem jak je psáno v připravovaném reportu z Jehnědna.
Otestovali jsme tláču krvavou, utopence a pivo. Zdaleka to není vše, co tato hospoda nabízí. Jídelní lístek tu mají jak v interkontinentálu s tím rozdílem, že ceny jsou asi dvacetinové. Utopence a tlačenku doplňuje spousta hotovek a minutek za lidové ceny. Nebýt po jídle a mít v kapse více než 50Kč, tak bych i něco zbodnul. Kvalita tlačenky a utopenců byla na velmi vysoké úrovni a tak jsme si jen mlaskali. Dali jsme k tomu dva řízečky Platanu a spokojeně se dorazili čokoládovou pochoutkou, která má s čokoládou společného asi tolik, jako Martinovo pivo a pěnící pivo. Protože jsme seděli venku na zahrádce a slabé sluneční paprsky se skláněly k obzoru, vyrazili jsme k domovu. Rozdělili jsme se zas na dvě družiny a mazali jsme každý na opačnou stranu. Doma jsme byli s Karlem do půl hodinky.

Zapsal: Pavew (čti Pivů)