Jé hele Klímas s princeznou a maj helmičky.hehe, Na co to potřebujete, plánujete padat?
Tahle cesta začala zajímavě, nikdo nevěděl kam se vlastně pojede. Po zvolení směru Koloděje bašty největších komančů sme vyrazili. Jako obvykle přes semenec, abychom cestou mohli pozdravit Jindru a rovnou ke střelnici a né Pawevovo zkratečkou jako minule a už si to fičíme po silnici na Kaladý. A helemese změna směru, nebude to směr Koloděje, ale na poslední chvíli asi tak 100 metrů před cedulí to stáčíme směr Netěchovice. Ježíš to byl tak blbej nápad, to není cesta ani pro tank, natož pro kolo a ještě k tomu takovej kopec, no potěš koště. Hned na kopečku koukáme do pověstné jámy kde upad Pawev a od tý doby už to není takovej tvrďák jako předtím. Takže kdokoliv bude chtít trochu zněžnět, změnit názor na svět, politiku, oblečení, muziku, životní styl, začít mít rád děti se ozvěte a rád vám ukážu to místo a přesně proškolím jak s lebzou praštit vo beton, ale doma to raději nezkoušejte, funguje to jen na tomto magickém místě.
Ve vsi potkáváme Káju Domínů, to nechám raději beze slov, foto mluví za vše a hurá dál, krásně z vršku až do Nuzic. A jaké bylo naše zklamání když čteme sobota zavřeno, koncert u Červeného mlýna. Dělíme se na dva tábory já s Nodžim – jedem na Červeňák. A zbytek kterej má chuť obrátit stroje a ject na skrebl a grill párty. Přemýšlení si krátíme na houpačkách a prolézačkách neboť sme mladé, veselé a hravé, raději to nechám také bez komentáře jako zprávy z BBC, každý si to podle obrázků okomentuje sám Pod tíhou důkazů jedeme na červeňák.
Jo s Nodžim sme holt dobří psycho-logové. A už sme tam a parkujeme kola u cedulí a hrnem se dovnitř. Tam maj asi tak -3 pod nulou i když topí v krbu a slečna co obsluhuje má navlečenej slušnej zimník. Je k nám milá a je i vtipná a to i po tom co jí Zaklímač blejsnul několikrát do obličeje a tvrdil že je venku bouřka. Sedli sme si venku k jezu a poslouchali jak teče voda a meditovali při pivečku jako led, voříškách a brambůrkách. Vtom se vyřítila důchodkyně z kuchyně se slovy : „jestli ste mi postavili kola na moje kytičky tak vás asi zabiju“, nám to přišlo hodně vtipný protože ty její kytičky byly malinký a hlavně vypadaly jako tráva a plevel dohromady. No a pak sme si dali odjezd a my s Nodžim sme si řekli že se zastavíme na jedno ještě tam kde byl koncert. No jo ale místní výkvjet nás nepustil ani na jedno, že prej musíme zaplatit vstup na koncert (kde před podiem postávali asi 3 lidi) no dobrej vtip a tak sme to obrátili a hurá zpátky do mlejna. Dali sme si další pivečko a probírali chlapský věci a čekali na polívčičku, která byla opravdu dobrá a myslíme si s Nodžim že to byl zbytek majitelů od oběda. Pak kde se vzaly tu se vzaly děvy plných tvarů Maruna s Libunou s nějakym bórcem (promiň Stando, tvých kvalit nedosahoval) , nejdřív tam jen tak zevlovaly, ale pak sme šli s Nodžim na WC a když sme se vrátili tak seděly u našeho stolu. Dozvěděli sme se tam mnoho zajímavých věcí, jako například že mají každá dítě a že vystudovaly učňák, ochutnali slivovičku z Jupíku (no jestli timhle kojel ty děti…..) atd atd…..
Dostali sme vafličky – k pivu nejlepší lahůdka, všem doporučuju.
Docela mě překvapilo, že o nás věděly docela dost věcí a my o nich prd. Udělal sem pár fotek a dělal si srandu, že to dám do německýho pornočasáku ;-), a ony se bály a chtěli nám utopit foťák, tak sem na obranu řek že ho vlastní Klimič a toho taky znaly a kvůli jeho dobré pověsti nám fotoaparát vrátili. Chválim sira za propagaci mé osoby, ale ještě se musí učit, protože holky vystrašil namísto toho aby je ukecal na pár foteček, když to dohadoval, já neměl slov protože sem se furt strašně tlumil. Nastal čas na návrat, rozloučili sme s s děvčaty a po pěkných 4 pivkách s bouřkou v zádech uháněli dom. No v tej tmě nejsou ty helmičky zas tak špatná věc….
Z šedé kůry mozkové zapsal po snad čtyřech letech: Bruggi
