Hluboká nad Vltavou – Hostinec U Dostálů

Začalo to jako obvykle. Karel se domluvil se Štěpánkou, že by mohli projet tu novou cyklostezku z Purkarce na Hlubokou. Dali vědět Standovi a mé maličkosti. Jelikož Martin nebyl z neznámých důvodů přítomen, byla sestava pouze čtyřčlenná. Martin už asi jezdí jen ve dvou 🙂 Karel se Štěpánkou vyrazili dopoledne, jak to mají poslední dobou ve zvyku. Standa zahájil svou stíhací jízdu o něco později zkratkou ze Slavětic přes Temelín. Já po práci a po obědě rozjel slušné tempo po stopách Karla a Brambůrky přes přehradu. Kopec do Litoradlic zmařil můj útok na kvalitní rychlostní průměr a navíc se začala ozývat bolest v koleni a kyčli. V neposlední řadě mě solidně brzdila i ta kachna, co jsem měl k obědu. Nikdo z organizátorů mi samozřejmě nebral telefon. (Ještě, že mám Standu). Nakonec se nám úspěšně podařilo spojit skupinu na zahrádce v jedné z purkareckých hospod. Obsluha byla na mě velmi milá a briskně se starala o doplnění tekutin. I když se musím přiznat k tomu, že žízní poblouzněn, jsem Standovi vypil pivo, které při mém příchodu obdržel. Po jednom (mém jednom) pivu jsme vyrazili na onu neprobádanou cestu kolem vody na Hlubokou.

Zranění z války se ozvalo hned v prvním stoupání a od té doby už jsem jenom ztrácel. Nicméně Tour de Bier v sobě kromě Tour obsahuje také Bier, takže jsem se upnul na druhou část našeho loga. Cesta byla zajisté zajímavá. Les, řeka, skály, vyhlídky, malebná zákoutí, prostě idylka. Viz také Bruggiho horolezecká vložka. Nebýt těch nešťastných stoupání, spokojenost mohla být maximální. Na Hlubokou jsme dorazili v pořádku, já trochu zděšen, že se ještě musím vrátit 25km domů. Přesně ve 14:57 jsme stáli u hospody, se kterou má co dočinění Černochova sestřenice. Kdo by nyní očekával nějaké ústupky, či zvýhodňování, protože se s majitelkou známe, tak je na velkém omylu. Komise Tour de Bier je zcela nezávislá, nezkorumpovatelná a přísně objektivní za jakékoli situace. (No i když, za pár pivek gratis by se očko dalo přimhouřit. pozn. autora).
První dojem byl rozhodně dobrý. Hospoda je bike-friendly, anžto je vybavena stojany na kola. Štamgast sedící před provozovnou nás ujistil, že otevírací doba od 15:00 platí a že zde jsou přesní jako hodinky. Hodinky zde chodí asi o dvě minutky později, ale takováto časová fluktuace se dá s klidným srdcem přehlédnout. Srdečné uvítání a milý přístup pana majitele rychle zahnal chmury z náročné cesty a už jsme do sebe tlačili první piva. Štěpánka Plátýnko a my Kozlíka. Chuťově velmi vydařené pivo podrobili jsme opakovanému testování. Hlavně i díky tomu, že Standa měl u sebe dostatečnou zásobu peněz. Tak mě teď tak napadá, že dlužim Standovi minimálně jedno pivo. A Karel taky 🙂 Poté co došlo k pivní saturaci, jali jsme se prozkoumat zbytek. Hospůdka útulná, sezení před hospodou také. Štamgasti vstřícní a hlavně pivo, jako křen. Poté co byl Standa opíchán vosou, nebo nějakým jiným bodavým hmyzem, pan majitel briskně přispěchal s obkladem namočeným v octu a zabránil tak Standovi v otečení. Tele-objektivu nemaje, vyslal jsem zvědy do nálevny, aby zdokumentovali výzdobu a tak se můžeme pokochat všichni. Viz foto.

Kdybychom měli (Standa měl) více peněz a kdybych si nevzpomněl, že řídim večer do Prahy, tak bychom jistě prověřili více zlatavého moku. Jsa si vědom svého handicapu a znalosti profilu trati, vyrazil jsem co by předvoj na zpáteční cestu. Na kopci jsem se nechal dojet a následně jsme si všichni pohromadě protrpěli stoupání do Kostelce. Jen pro ilustraci, Hluboká už svým jménem něco naznačuje a Kostelec je na nejvyšším kopci široko daleko. Tam se jádro pelotonu oddělilo a zahnulo směrem k hospodě. (nu Martinova absence je znát). Já s porouchanou nohou pokračoval dál směrem povinnosti v Tejně.

Potem a krví sepsal Pavew.