Startovní mnévry a přísný trest pro chronického zpozdilce
Začalo to nenápadně, jako všechny velké akce. Ospalé odpoledne, vedro, že by jeden pad,
podtržené pozdním příjezdem koho jiného, než Karla. Já se styděl za 7 minut plus kvůli hajzlíku, ale Karlos byl v klidu i 35 minut po dohodnutém čase. Za trest si nesměl dát na startu pivo. Kvůli zmíněné nedochvilnosti jsme posunuli startovní čáru blíže cíli a to na Sokolku. Čepují tam Tejnský. Všechny stupně, včetně čtrnáctky, ale my z opatrnosti začali malým mandarinkovým radlerem. A jako, upřímně, nebylo to špáťo.
Nebyl to jen strach z alkoholu, co nás brzdil. Mnozí z nás si zvolili na tuto akci proklatě nízký
budget, ale kdo mohl tušit, že se nám to později tak vymkne.
Směr Rataje po 20 letech: Paměť v troskách
Karel doraziv, my zjebavše ho, nakočili jsme na kola richtung Rataje. Máme tady pár let takový reportový restík. Jako přísahal bych, že jsem tam nikdy nebyl, ale stačil první pohled na zákoutí u kostela s májkou a bylo to zpět. Říkal jsem si, že už mi asi chátrá paměť, ale jeden moudrý muž zjistil, že už to je 20 let, co jsme tam byli naposled. WTF? No nic, Stanislav to tenkrát posral, tak nám nezbylo nic jiného, než to zopakovat. Ale nepředbíhejme.
Vyrazili jsme ze Sokolky ve složení Pavew, Karlos a Klimas. V ústrety nám vyrazil Ruda z
Tábora. Pro něj je těch pár kilásků navíc úplný prd. On jezdí i tu konkurenční tour ve Francii. V Kolodějích jsme se fikaně vyhnuli kempu, abychom tam neuvízli, jak tanker v Hormuzu.
Prohučeli jsme kolem Lužnice až k Instaláčku, který už Instaláčkem dlouho není. Kája škemral o pivísko před kopcem, který nás čekal, ale kdo pozdě na etapu jezdí, ten pivo před cílovou destinací zakázané má.
Hvožďanská suchá vložka
Vzhledem k tomu, že jsme tuto trasu natrénovali v rámci Brůdžiho popíčkové odnože Rusty Hookers, tak není překvapením, že příjezd do Hvožďan proběhl bez ztráty kytičky. Tady ovšem došlo drobnému selhání organizátora této etapy, neb hospoda na návsi byla zavřená. K osvěžení tedy musela posloužit prostá H2O.
Díky nasazení moderních technologií jsme se na okraji radětického hvozdu neomylně střetli s Rudou, který už tam nějakou dobu vychládal. Prosmekli jsme se rychle přes Radětice a šup do Ratají. Není bez zajímavosti, že Rataje se nachází i ve hře Kingdom Come Deliverance. Pro náš příběh to ovšem není podstatné.
Jak již bylo zmíněno tato etapa byla zvolena, jako opakovací. Tour de Bier jako každý velký
podnik disponuje sadou pravidel, bez nich by zavládla anarchie. Doslova se v něm píše:
„Pokud člen TdB nedodá report do 20 let, jede se znovu!“
Náš vrozený smysl pro pořádek a dodržování pravidel nám zavelel tuto etapu zopakovat.
Jako musím říct, že má mysl už není tak svěží a šťavnatá, jako bývala, ale mám pocit, že v těch Ratajích se asi nic nezměnilo. Kromě cenovky piva a placaté televize na stěně. Místňáci seděli venku pod pergolou, my s přirozeným ostychem, lehce bokem. Hospoda disponuje pokročilou infrastrukturou a nabízí např. stojany na kola.
Ratajská idylka pod lípičkami – Párečky na dluh, bubák za pípou
Začali jsme obligátně pivkem. Karel s dvoustovečkou v kapse zjistil, že si vzal Ruda víc korunek a hned si na něj objednal párečky. Došlo i na utopence. Oboje vypadalo chutně a bylo nám doneseno ven před hospodu. Hospodský byl sice bubák, ale koho to zajímá, když svou práci dělá dobře. K žádné další interakci se starousedlíky zde nedošlo, pouze jsme zaznamenali mírně vyděšené pohledy naším směrem, když jsme probírali výhody a nevýhody různých AI modelů.
Zdálo se, že protentokrát je vše za námi, že nás čeká pouze cesta domů v záři zapadajícího
slunce, ale chyba lávky. Klimas odčinil své zaváhání z Hvožďan a vytáhl z rukávu svého dresu
eso, jak z učebnice. Prý je tady kousek v Srlíně další hospoda a měla by být otevřená. My: „Kde že je je ta hospoda?“
Nezapsal 20 let Standa (2006).
Zapsal po 20 letech a 2 dnech Pavew (2026)
Standa snad od tý doby ani na etapu s námi nevyjede, aby nemusel psát, Stando neboj, aspoň zase jezdi 😉
